„Jak jsem se dostala sem do Českých Budějovic? Přes Londýn," směje se. „Odjela jsem za tetou, která v Anglii dlouho žije, a poznala jsem tam svého budoucího manžela Emila. Umí spoustu jazyků, tehdy tam pracoval a my se náhodou potkali. Nejprve jsem mu nechtěla dát svoje telefonní číslo, ale našel si mě. Pak jsem s ním přišla sem do České republiky. Vzali jsme se, máme dvě děti, obě jsou velice šikovné. Jedenáctiletý kluk tancuje a mladší dcera by zase jenom pořád zpívala," říká pyšně a je vidět, že má z obou ratolestí velikou radost.
Radost má i z toho, že zrovna získala české občanství,
a ukazuje svůj nový průkaz.
„Se všemi papíry mi hodně pomohla děvčata z Poradny pro cizince Diecézní charity České Budějovice. Teď to budu mít ve všem lepší, ale i jako Litevka jsem po vstupu Litvy do Evropské unie měla výhody, třeba jsem nemusela žádat o české vízum," dodává jednu z předností členství v evropském společenství Aušra Bendíková, která natrvalo zakotvila na jihu Čech.
Nepřehlédněte:
Bytová družstva se ocitla v pasti. Neplatiče již nemohou vyhoditLitevka zakotvila na jihu Čech
České Budějovice – /10 LET ČLENSTVÍ ČR V EVROPSKÉ UNII/ Pro mladou ženu z litevského města Šiauliai se staly České Budějovice druhým domovem. A zřejmě i posledním. „Doma v Litvě už žádné příbuzné nemám, mí blízcí zemřeli nebo se odstěhovali do západní Evropy," říká Aušra Bendíková s tím, že ji tak do vlasti nic netáhne.
Paní Aušra Bendíková se synem Emilem před domem v budějovické Kanovnické ulici, kde sídlí Diecézní charita.
|
Foto: Deník/Radek Gális