"Malá hlava, hodně masa, správná lnářská kapří rasa" - to bylo heslo, pod nímž se úspěšně prodával na trzích před sto lety kapr lnářský modrák. Jeho příběh svědčí o tom, že rybářství skýtá za oponou podzimního tažení se sítěmi hodně zajímavého.

Lnářský modrák byl poprvé veřejnosti představen v květnu roku 1921 a po celá dvě desetiletí okouzloval na vánočních trzích. Vyznačoval se menší hlavou, zavalitým tělem, chutným masem a namodralým zabarvením tenké kůže v důsledku minimálního množství podkožního tuku. Byl vyšlechtěn Theodorem Mokrým na Lnářsku, území proslulém bohatou rybníkářskou tradicí.

Sbírkový fond Národního zemědělského muzea skrývá nepřeberné bohatství badatelských skvostů. K nejzajímavějším z nich patří osobní fond Theodora Mokrého (1857–1945), proslulého lesnického a rybářského odborníka, spoluzakladatele Hydrobiologické stanice Lnáře a pedagoga ČVUT.

close Snímek z archivu Národního zemědělského muzea, Ing. Theodor Mokrý. info Zdroj: Národní zemědělské muzeum Praha zoom_in Snímek z archivu Národního zemědělského muzea, Ing. Theodor Mokrý. Theodor Mokrý převzal správu lesního a rybničního hospodářství lnářského velkostatku v roce 1891. Počátek jeho působení doprovázela nákazová katastrofa jím spravovaných rybníků, a musel proto dovážet některé chybějící násady kaprů z Bavorska. „Mokrý si povšiml ojedinělých plůdků lysého kapra zvláštního namodralého zabarvení a začal s jejich cíleným výběrem (na jednoho modráčka připadalo zhruba 2000 plůdků běžného druhu). Následovalo 14 let pečlivého šlechtění,“ říká kurátorka Národního zemědělského muzea Jana Jakubská. Lnářský modrák byl poprvé představen na celostátní hospodářsko-lesnické výstavě v Praze ve dnech 12. – 17. května roku 1921.

Lnářský modrák okouzloval účastníky vánočních trhů po celá dvě desetiletí. Jednalo se o plemeno hladkého kapra, jehož vlastnosti výstižně shrnuje známý citát: „Malá hlava, hodně masa, správná lnářská kapří rasa.“ Vyznačoval se menší hlavou, zavalitým tělem, chutným masem a namodralým zabarvením tenké kůže v důsledku minimálního množství podkožního tuku.

Tento druh kapra zdomácněl i na jiných rybničních hospodářstvích, kde jeho vlastnosti upravovali tamější šlechtitelé. Na lesnicko-lovecké výstavě v Brně roku 1924 představil hrabě František Harrach veřejnosti šlechtitelskou produkci velkomeziříčské rybářsko-hydrologické stanice. Mezi nimi se vyskytovala i genetická modifikace lnářského kapra vyznačující se černým zabarvením kůže.

Od 50. let 20. století byl lnářský kapr postupně vytlačován z chovu. Nedostatek násadových ryb po druhé světové válce, rozvoj mechanizace, nové přístupy a nezájem odborných pracovníků v nově utvářených rybářských firmách vedly k postupnému zániku tohoto plemene kapra. V roce 1980 ve středisku Státního rybářství Blatná – Lnáře získali při výběru mladých generačních ryb několik jedinců připomínajících lnářského modráka. Tyto vybrané ryby se však nedostaly na výtěr, a tak skončila snaha o jeho postupné navrácení. Kříženci lnářského kapra se pravděpodobně udrželi po stejnou dobu i v místech jeho zahraničního exportu. Ještě v polovině 90. let 20. století je dochována zpráva z výmarské restaurace U slona, kde byl pod názvem kapr na modro předkládán smažený kapr s namodralým zbarvením hřbetu. Jeho původ byl spojen s vývozem lnářského modráka do této oblasti ve 40. letech 20. století.

close Snímek z archivu Národního zemědělského muzea, Hydrobiologická stanice Lnáře. info Zdroj: Národní zemědělské muzeum Praha zoom_in Snímek z archivu Národního zemědělského muzea, Hydrobiologická stanice Lnáře.

K současnému chovu ryb se řadí také péče o další hospodářsky významné ryby, včetně druhů zařazených mezi genetické zdroje. Ministerstvo zemědělství založilo v roce 1996 Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů zvířat podporující uchovávání genetických zdrojů původních plemen. Odborným garantem uchování a využití genetických zdrojů ryb je Fakulta rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Problematika šlechtění a plemenitby hospodářsky využívaných ryb spadá do gesce Rybářského sdružení České republiky. V současné době uchovávají zdroje jedenáct nízkoužitkových plemen kapra, jsou to například - Žďárský lysec, Žďárský šupináč, Jihočeský kapr šupinatý, Mariánskolázeňský kapr šupinatý, Milevský lysec, Jihočeský lysec, Telčský lysec, Pohořelický lysec a Třeboňský šupináč.