Čtvrt kilometru kolejnic, více než 30 zmenšených lokomotiv a nespočet miniaturních stromů a domečků si mohli zájemci v sobotu prohlédnout v sídle českobudějovického Klubu železničních modelářů na Lidické ulici. Znovu tu budou vláčky k vidění 27. a 28. prosince.

Modeláři vystavují svá díla pouze třikrát do roka, ve volném čase totiž potřebují především tvořit. „Postavit špičkovou lokomotivu je práce na tisíc hodin, kolejiště pak na statisíce hodin,“ vysvětluje předseda klubu Jiří Dvořák.

Inspiraci čerpají ze skutečnosti, většina lokomotiv je přesnou kopií vozů, které jezdily na české železnici. Když měla navíc konkrétní lokomotiva podle dochovaných fotografií například poškrábané dveře nebo ohnuté stupátko, musí tomu tak být i u modelu. Také samotné kolejiště odpovídá realitě, v sobotu si mohli návštěvníci mimo jiné prohlédnout zmenšenou lokální trať z Tábora do Bechyně. „Jezdíme ale jenom do Malšic, víc se nám sem nevešlo,“ podotkl Dvořák s úsměvem.

Výroba modelů rozhodně nekončí u vlaků, kolejiště je třeba doplnit stromy, jinými dopravními prostředky či rozmanitými domy, u nichž nechybí ani popelnice. „Máme tu také letní kino a spoustu figurek v zajímavých situacích, například před hospodou stojí traktor, vedle něj je traktorista a přidává vodu do potoka. Z hradu stráží kolejiště bílá paní,“ dodal Dvořák. Každý modelář musí proto podle něj být trochu technikem, elektrikářem, strojařem, zedníkem i zahradníkem.

Dvořákovi se mašinky líbily odmalička a proto začal ve 12 letech s modelařinou. První lokomotivu sestavil, když mu bylo 18. Stejně tak může začít každý mladý nadšenec, jisté vlohy jsou však nezbytné. „Dítě by mělo umět kreslit a počítat, mít šikovné oči a ruce a hlavně železné nervy. Když totiž uchopíte do pinzety milimetrovou součástku, ona zákonitě spadne a jdete ji hledat,“ vysvětluje.
Jeho samotného to zatím ještě neomrzelo a hodlá svou soukromou železnici i nadále rozšiřovat. „Plánů mám spoustu, ale nejdřív je třeba zařídit, aby měl den alespoň 48 hodin,“ uzavírá.