Nejprve pomohou s domácími úkoly, potom projdou sídlištěm Máj a shromáždí děti pro kolektivní hry. Tak vypadá běžný den pracovníků kontaktního centra Maják.


Maják je odloučené pracoviště Salesiánského střediska mládeže v Českých Budějovicích, které před rokem zahájilo svou činnost. Sídlí v malém domečku ve Lhenické ulici, na němž je nepřehlédnutelná kresba majáku ukazujícího cestu. Nabízí především volnočasové aktivity a dvakrát týdně individuální doučování, přičemž využívá svého strategického umístění na sídlišti Máj a zaměřuje se na romskou komunitu.


„Za rok se nám podařilo vybudovat silné zázemí. Začínali jsme s několika málo dětmi, které jsme znali ze Salesiánského střediska. Postupně se přidávaly další, naučily se, že v určitou hodinu se u nás něco děje. Díky venkovním aktivitám jsme potom získali další děti ze sídliště,“ komentovala úspěšný rok Lenka Kolářová, pedagogická pracovnice střediska.


Strategická poloha


Právě výhodné umístění na Máji a možnost oslovovat děti přímo je podle pracovníků centra klíčem k úspěchu. „Hodně dětí přijde, protože se o nás dozví od kamarádů nebo sourozenců, ale velmi důležité je vyjít ven a dávat o sobě vědět. Většinou stačí vyrazit do Volfovy ulice, říct, že se jde hrát třeba basketbal, a hned dáme dohromady dostatek dětí. Pro mě osobně navíc bylo navazování kontaktů o to jednodušší, že mě tady na Máji všichni znají už z dřívejška,“ řekl Jan Horváth, pedagogicko–sociální pracovník centra.


Kromě práce s dětmi je podle Horvátha důležitý i kontakt s jejich rodinami. Středisko se vždy snaží s rodinou navázat vztahy, aby se rodiče o děti nebáli, ale také proto, že je mnohdy třeba pochopit prostředí, odkud dítě pochází. „Rodinám nabízíme sociální poradenství, ale kontakt s nimi je důležitý hlavně proto, abychom poznali, kde a jak děti žijí,“ doplňuje Alena Kajanová, která má na starosti právě práci v rodinách.

Rodiče podle ní většinou přijímají činnost střediska kladně, jsou rádi, že děti budou během odpoledne pod dohledem a že jim někdo pomůže s domácími úkoly, protože oni sami na to mnohdy nestačí. Zároveň však přiznává, že práce s romskými rodinami není vždycky bezproblémová. „Nejčastěji se stává, že něco slíbí a pak to nesplní.“


Ačkoli se za rok Majáku podařilo mnohé, jednoznačný přínos jeho působení doposud jiné instituce příliš nezaznamenaly. Ředitel ZŠ Máj I Luboš Staněk postrádá především zpětnou vazbu. „Víme, že tu středisko je, ale nenavázalo s námi žádnou spolupráci. Nelze říci, jestli nějak konkrétně pomáhá žákům.“
Městská policie vítá každou iniciativu na problematickém sídlišti, o konkrétních výsledcích Majáku však také nemůže hovořit. „Činnost kontaktního střediska Maják vnímáme jako jednu z cest v rámci práce s dětmi a mladými lidmi, která nabízí příležitost naplnit jejich volný čas vhodnou činností. Konkrétní efekt jeho působení však nelze z běžné praxe jednotlivých hlídek posoudit,“ uvedla Kateřina Schusterová, tisková mluvčí policie.


Pracovníci Majáku, kteří za největší úspěch prvního roku považují zvýšení zájmu dětí natolik, že se mnohdy do malého domečku nevejdou, o sobě chtějí dát do budoucna ještě více vědět. V tom je podporuje i magistrát města.


„Jsou to nejlépe využité veřejné záchodky na světě,“ řekl s narážkou na původní účel domku, v němž Maják sídlí, náměstek primátora Rudolf Vodička. „Ukázalo se, že lokalita je ideálně vybraná a jsou tu skvělí lidé na svém místě. Práce Majáku je určitě prospěšná a věřím, že to bude ještě lepší a viditelnější,“ dodal.