Z oken kuchyně borovanské mateřské školy se line omamná vůně, která okamžitě evokuje vzpomínku na babiččin borůvkový koláč. Bílý plášť usměvavé kuchařky, která nám otevírá, zdobí několik fialových skvrn, stejnou barvu mají i konečky jejích prstů. U umyvadla stojí vedle mýdla lahev s citronovou vodou.

Pokud by snad náhodou ještě někdo pochyboval o tom, jaké ovoce tu dnes hraje prim, odpoví mu pohled na několik přepravek ve skladu, které jsou vrchovatě naplněny malými tmavomodrými lesními plody. Borovanské v těchto dnech doslova zahlcují borůvky, vrcholí přípravy na víkendové Borůvkobraní.

V místní mateřské škole se právě vaří kilogramy borůvkové marmelády. „Začali jsme v šest hodin ráno, určitě tu budeme přes čas a nejspíš to dneska stejně všechno nestineme,“ popisuje kuchařka Pavla Čadová zatímco začíná nejčerstvější várku marmelády přelévat do připravených skleniček. Jakmile tak učiní, sklenice s ještě horkou marmeládou cestují z kuchyně do tříd, k učitelkám, které je ozdobí etiketami.

Samotnému vaření předcházel téměř celý rok usilovného sbírání sklenic, aby bylo hotovou marmeládu vůbec do čeho dávat. „Děti dostávaly často přesnídávky, všechny skleničky jsme pak pečlivě vymývaly a schovávaly,“ vypráví pomocná kuchařka Marie Čejková. Ruku k dílu přiložili i rodiče a nakonec je v kuchyni mateřské školy vyrovnáno více než tisíc sklenic.

Ráno sem doputovalo 200 kilogramů borůvek na zpracování. A to se nejprve kuchařky obávaly, že nebude marmeládu z čeho vařit. „Letos to vypadalo, že moc borůvek nebude, měli jsme i strach, ale nakonec jich lidé dali dohromady dost. Sbíralo celé městečko,“ říká Čejková.

Za dopoledne opustilo kuchyni již více než 200 sklenic s borůvkovou pochutinou, postupem času však začíná být mezi sporáky nesnesitelné vedro a kuchařkám pomalu docházejí síly. Tmavomodrá hora ve skladišti se však nezmenšuje, tudíž oddych nepřichází v úvahu. Obratně manévrují s těžkými do fialova obarvenými hrnci a dávají bedlivý pozor, aby se vroucí marmeládou neopařily.

Recept mají vyzkoušený od loňska, kdy zde marmeládu pro Borůvkobraní vařili poprvé. Pavla Čadová navíc nepodcenila ani domácí přípravu. „Dělala jsem včera doma borůvkovou marmeládu na zkoušku. Strašně mi zatuhla, tak doufám, že tady to bude lepší,“ směje se.

Jedna várka borůvkové marmelády zaměstná borovanské kuchařky zhruba na dvě hodiny, vypočítávají, že jich budou muset uvařit asi deset. Ony samy ale svůj výtvor okusí maximálně při ochutnávání. Neodnesou si ani skleničku, všechny se prodají o víkendovém Borůvkobraní. Loni zmizela celá zásoba za pouhé dvě hodiny.

Nyní stejně nemá ani jedna z kuchařek na cokoli s borůvkami pomyšlení. „Letos už na ně nepůjdu, mám jich plné zuby,“ svěřuje se Čejková při pohledu na fialové skvrny všude kolem. Nejtěžší práci mají navíc podle ní všichni v kuchyni teprve před sebou. „Nejnáročnější je mytí nádobí a potom praní prádla. Ty borůvky strašně barví. Některé pláště jsou rovnou na vyhození, fialová je už i podlaha,“ uzavírá Čejková. Ale co se týče odstranění borůvkových stop z prstů, má jasno, citronová šťáva je v těchto dnech jejím nejvěrnějším přítelem.