Už téměř rok se tu každý pátek po vyučování scházejí ve včelařském kroužku, aby se o těchto živočiších dozvěděli něco víc. Hodina to pro ně ale byla přeci jen výjimečná. Vůbec poprvé se tu totiž se svými učiteli Ladislavem Švehlou a Milan Fišerem pustili do stáčení medu.

„Aby k tomu ale mohlo vůbec dojít, musely včely do úlů med nanosit, muselo tak být venku hezky, všechno muselo kvést,“ vysvětloval Ladislav Švehla, jeden z učitelů, sedmnáctce školáků převlečených do speciálních obleků. A pak už se šlo na věc. Jeden školák včely zklidňoval tak zvaným kuřákem, další nosili plásty do připravené bedničky.

„Pak je třeba jednotlivé plásty odvíčkovat. Na to je taková speciální včelařská vidlička. No a když se to udělá, dají se plásty do medomedu, kde se z nich vytáčí med, prázdné plásty se pak vrací zpátky do úlů,“ zasvěcoval mě Ladislav Švehla do tajů získávání medu. On se ke včelařskému kroužku dostal na popud hlubockého starosty.

„Doposud na Hluboké žádný včelařský kroužek nebyl, tak jsme se toho s kolegou ujali,“ řekl Ladislav Švehla. „Zároveň jsme chtěli děti přivést zpět ke včelařství, aby se od počítačů vrátily zpátky do přírody,“ dodal včelař, který sám má osm včelstev.

Zdá se, že se mu to s kolegou Milanem Fišerem podařilo. V kroužku mají hned sedmnáct dětí. S těmi se v průběhu roku učili nejen o tom, jak se o včely starat, nebo z jakých částí se úly skládají, předat znalosti se jim snažili také o tom, jak to v úle funguje, co nám včely dávají a koho všeho můžou v úle vidět. „Je tam trubec, mládě, královna a dělnice. A včela má pět očí,“ vychrlily na mě okamžitě Anička Zárubová a Kristina Balounová své nabyté vědomosti. Odměnou jim i ostatním dětem v kroužku byla sklenička vlastního medu. Vytočit se jim podařilo přes třicet kilogramů medu.