To jste tedy odvážná. Takovou větou reagoval starosta Plavu Jaroslav Hlach, když jsem mu oznámila, že bych se chtěla při Benátské noci projet na jednom z netradičních plavidel. Nakonec mi ale s radostí zařídil místo na voru s místní partou, jen mě varoval, abych před šlajsnou raději vystoupila na břeh.

Trochu mě jeho komentář zneklidnil a tak jsem doma radši hledala boty, kterým nebude příliš vadit, když se namočí, a vzala si věci na převlečení. Pak jsem se vydala k vodě. Tam se ale najednou zdálo, že případnou koupel v Malši nikdo moc neřeší.

Na své plavidlo mě vzala dvanáctičlená parta místních, kteří se Benátské noci účastní pravidelně. Letos si pro akci zvolili vězeňské téma. „Máme tam Davida Ratha, Jiřího Kájínka, Vlastu Parkanovou nebo Hannibala. Toho nejspíš zavřeme na samotku," popisuje Petr Kopic, který už má na sobě vězeňský trikot a pouta.

Samotného plavidla se podle jeho slov bát nemusím. Je to velký dřevěný vor s přistavěnou vězeňskou celou z pletiva a dalšími drobnostmi. „Pracovali jsme na tom asi dva týdny, tentokrát jsme to výjimečně dávali dohromady přímo na vodě. Myslím, že z toho nespadneme, když nebudeme dělat moc velké kraviny. Je to stabilní," uklidňuje mě.

Předtím než se nalodíme musím ale i já dostat svou roli, abych v civilním oblečení nekazila tématickou plavbu. Kolegové pro mě mají připravený kostým – stanu se cikánkou, která se u věznice dožaduje návštěvy svého bratra a nakonec mu propašuje chleba s pilníkem. Pro co největší věrohodnost na hlavu nasadím i lehce šílenou paruku a těžké dlouhé náušnice.

Ostatní mají své úlohy vyladěné do nejmenšího detailu. David Rath třímá v ruce krabici od vína a neustále chce vydávat prohlášení, Hannibal si dává k svačině játra, dozorcům nechybí obušky a gumové rukavice k osobním prohlídkám. Všichni naplno hrají již během cesty k plavidlu a já pochopím, že tady jde hlavně o velké recesistické divadlo a zábavu než samotnou plavbu.

Vor mě překvapí svou velikostí. Jedná se vlastně o tři spojená plavidla – hlavní věznici, samotku a místo pro rodinné příslušníky vězňů. Sice mi dělá trochu problémy skočit na pohybující se vor ze břehu, ale jakmile nastoupím, cítím, že je opravdu stabilní. Hodlám na něm tedy zůstat, někteří ale klidně hned skáčou do Malše.

Odrážíme od břehu, řeka je opravdu klidná. O vor se tedy nemusíme příliš starat a rozehráváme divadlo. Hannibal uteče ze samotky a pokusí se nás sníst (skončí za to samozřejmě ve vodě), David Rath ukradne dozorkyni psací stroj a píše prohlášení, Kájínek z vězení pro jistotu radši rovnou uplave.

Chvílemi člověk skoro až zapomíná, že je na vodě. Pobavení a za doprovodu lidí na břehu doplujeme až k jezu. Tady si ale vzpomenu na varovná slova starosty a srabácky plavidlo opouštím. Mám skvělý pocit, že jsem vše zvládla suchou nohou a první voda na mě dopadne, až když začne zlehka pršet.

Vzápětí se ale přeci jenom přesvědčím, že jsem svým úprkem udělala dobře. Ostatní totiž projedou šlajsnou a nemálo se při tom namočí. Někteří se dokonce neudrží na plavidla a z řeky musí vylézt po svých. Vypadá to však, že jim to vlastně vůbec nevadí. Vždyť tu jde hlavně o zábavu a kolem netradičních plavidel je jí požehnaně. Už jsem dostala i pozvání na další ročník a vážně o něm uvažuju.