Když čtrnáctiletá Klára Doležalová dozpívala píseň Pro mámu se slovy: Máš můj dík za všechno a hlavně za sebe/ mámo, já teď jsem tu jenom pro tebe/ vzpomínáš, jak jsme se smály, leskly se jí oči.

Stejně jako mnohým dívkám v ševětínském kulturním domě, které si broukaly s ní. V sobotu se tam totiž na přehlídce Nejmilejší koncert sešlo kolem 200 dětí z osmi dětských domovů v jižních Čechách a na Vysočině. A, bohužel, příliš dobře věděly, o čem Klára zpívá.

Písničku od skupiny Holki si vybrala záměrně. „Chtěla jsem do toho dát vnitřní emoce. Mámu mám, ale v domově jsem proto, že mě mlátila. Ale prostě pořád jsou tam ty citové vazby,“ líčila Klára, která je v domově v Senožatech u Humpolce krátce přes rok.

Brečely i porotkyně

Hodně jí pomohly děti v publiku. Právě proto, že jsou na tom stejně jako ona. „A kolikrát rodiče vůbec nemají. Vyzpívávám se ze svých pocitů a měla jsem co dělat, abych se nerozbrečela. Někdy mě to dostane, na miss domovů brečely i porotkyně,“ popisovala Klára. „Hodně mě drží sestra mámy, vždy za námi stála, k té jezdím, s mamkou se taky moc nemusí,“ dodala drobná brunetka.

Zatímco na parketu i pódiu se předváděly další děti, v prvním patře se chystala pětice z domova v Žíchovci na Prachaticku. Indiánské kostýmy včetně papírových kopí a náhrdelníku z popcornu jim vymyslely vychovatelky Jiřina Fatková a Marie Krejzová.

„Zatančí na rytmizovanou hudbu, nejsou na klasické styly,“ vysvětlovala Krejzová. Její patnáctiletý svěřenec Pavel Oračko si kostým pochvaloval. Stejně jako atmosféru. „Výborné,“ glosoval.

Na tanec se připravovala i sedmnáctiletá Michaela Jakubčíková ze Senožat. S dalšími třemi si nachystala choreografii ve stylu ‚R‘n'B. Před soutěží cvičila hodinu denně.

„V domově jsem od osmi let, rodiče se o mě nezvládali starat, teď se s nimi nestýkám a ani nechci. Máma projevila zájem teprve teď, když ví, že budu odcházet a dostanu peníze,“ vyprávěla dívka původem od Moravského Krumlova. Učí se kadeřnicí a novou mámu a tátu našla v rodině svého přítele.

Na Michaelu a další ze Senožat dávala pozor třicetiletá ‚teta‘ Andrea Hvozdovská. Vychovatelku dělá teprve rok. „Děti jsou šikovné. Říkám jim, ať čerpají inspiraci a ne žádné kouření venku! Ale dnes mě Klára rozbrečela, jak zpívala.“

To už 19. ročník soutěže vrcholil a při indiánech ze Žíchova publikum bouřilo. Podobné to asi bude na květnovém finále v Kolíně, ovšem stejný bude patrně i pocit člověka zvenčí, jejž nejlépe shrnul fotoreportér Deníku: plný sál dětí, které nikdo nechce.