Je sváteční ráno před osmou hodinou. Krajské město působí ospale, všichni buď odjeli nebo si užívají den volna. My jsme však na nohou. S houbařkou Věnceslavou Petrovou vyrážíme do lesa a věříme, že tam naplníme alespoň malý košík.

„V pět hodin bych kvůli houbám nevstávala. Tohle je takový lidský čas a myslím, že to úplně stačí. Často něco najdu i odpoledne po práci," říká Věnceslava Petrová.

Ačkoli vyrůstala a dodnes žije v Českých Budějovicích, pravidelně chodí na houby. Vášeň v ní probudil její otec, se kterým už jako malá prozkoumávala lesy okolo Mazelova, Ševětína nebo za obcí Ločenice. Dnes nejraději vyráží na Novohradsko nebo ke Kleti. „Tam sbírám poblíž Zlaté Koruny. Mám tam místečka jak na hřiby, tak i na jiné houby," dodává.

Dnes se ale spolu vydáváme do lesa mezi Hlubokou nad Vltavou a Chlumcem. Hned po příjezdu je jasné, že Věnceslava Petrová přírodu miluje. „Tady je vzdoušek," pochvaluje si. Navíc téměř okamžitě spatří u cesty první houbu. Sice se vzápětí ukáže, že je to jen choroš, ale o tom, že má houbařka dobré oko, není pochyb.

Po pár metrech nacházíme lišku a holubinku. Věnceslava Petrová je ukládá do košíku. Není totiž vybíravá. „Sbírám skoro všechno. A když je pak na podzim už málo hub, beru i to, co neznám. Doma si to nastuduji v atlasu a občas se díky tomu naučím i úplně novou houbu," komentuje.

Co se týče pravých hřibů, je podle ní nejlepší koukat podél cest, do strání a spadaného listí. Přesně tam také skutečně nacházíme první hřib. Věnceslava Petrová jej odřízne, část nohy na místě nechá. „Vždycky to tak dělám, aby tady něco vyrostlo i příště. Je lepší, když tu zůstane podhoubí," vysvětluje.

Všechny úlovky také hned v lese očistí. Ušetří si tak práci doma a zjistí, zda houba není červivá. Mnohdy navíc sleduje i to, co po sobě zanechali ostatní houbaři. „Když někde v lese vidím odřezky, tak chodím okolo. Vždycky tam někdo něco zapomene," říká.

Velmi brzy nacházíme i několik masáků. Z těch má Věnceslava Petrová obzvláště radost. Jsou totiž její nejoblíbenější. „Mám je nejradši, protože podle mě nejlépe chutnají. Dávám je do všeho, do směsí, omáček, polévek a je to vynikající. Naopak takový hříbek sice krásně vypadá, ale chuťově až tak dobrý není," dodává.

Masáky sbírá celé, aby si byla jistá, že se skutečně jedná o její oblíbenou houbu. To  pozná při pohledu na nohu – musí být růžová. Po chvilce ale zjišťujeme, že do spousty masáků se již před námi pustili červi. „No nevím, jestli z tohohle ještě něco vykrájím," poznamená Věnceslava Petrová a odřezky z červivého klobouku alespoň vrátí do mechu. Díky tomu by na místě měly vyrůst další houby.

Rozhodneme se přejít přes cestu na druhou stranu lesa a záhy se ukáže, že to byl geniální nápad. Pod listnatými stromy tu totiž najednou objevíme více než třicet lišek. Teď už je jasné, že se odpoledne můžeme těšit na houbovou pochoutku. „To bude smaženice. Ta je moc dobrá, když se udělá právě jenom z lišek. Miluji, jak křupou," raduje se Věnceslava Petrová.

Pomalu se vydáváme zpět a cestou ještě najdeme několik dalších masáků a dva hřiby. Ani ty nepřijdou nazmar. „Všechny houby zpracovávám. Zavařuji si je ve vlastní šťávě na zimu, nakládám je do octa, dělám omáčky, řízky, dávám houby pod maso i do rizota," vypráví Věnceslava Petrová a na závěr si plný košík ozdobí větvičkou brusinek.

Do lesa se hodlá brzy vrátit. „Já většinou ani nejdu cíleně jenom na houby. Vydám se třeba na kole na výlet, koukám kolem sebe a často něco najdu," popisuje.

Tímto způsobem přišla zhruba před dvěma týdny také ke svému dosud největšímu úlovku. Při vyjížďce z Českých Budějovic směrem na Hlubokou a  Kostelec narazila na 150 pravých hřibů. Všechny se skrývaly v jedné stráni. „Nejprve jsem zahlédla jeden a pak stačilo jen odhrnovat trávu a listí. Byla jsem z toho div živá," vzpomíná.

Téměř neuvěřitelný houbařský zážitek má ale Věnceslava Petrová i z dětství. „Jednou jsme s rodiči byli stanovat a našli spoustu lišek. Bylo jich tolik, že jsme naplnili dva velké pytle, které měl táta v autě," uzavírá s úsměvem.

Houbový receptář

Přinesli jste domů houbové nádhery a plánujete večeři? Deník má několik receptů, podle kterých vařit. Inspirovali jsme se houbami, které našla Věnceslava Petrová:

Segedínský guláš 
z růžovek
Co potřebujeme:
500 gr růžovek, 1 cibule, olej, 250 gr kysaného zelí, 250 ml kysané smetany, 1 lžíce hladké mouky, ocet, cukr, 1 lžička mleté papriky, kmín, mletý pepř, sůl

Postup:
Cibuli pokrájíme a zesklovatíme na oleji, přidáme nakrájené houby, lehce je osolíme a podusíme 10 minut. Pak přidáme zelí, papriku a kmín a dusíme dalších 15 minut. Guláš zahustíme moukou rozmíchanou v trošce vody, krátce povaříme a odstavíme 
z ohně. Vmícháme smetanu, dochutíme cukrem, octem, pepřem nebo solí a již nevaříme. Podáváme s knedlíkem, noky nebo těstovinami.

Lišky na šalvěji
Co potřebujeme:
300 gr lišek, 50 gr slaniny, 2 lžíce másla, 1 stroužek česneku, 2 snítky šalvěje, 50 gr taveného sýra, pepř, sůl

Postup:
Slaninu pokrájíme nadrobno a rozškvaříme na másle. Přidáme jemně posekaný česnek a šalvěj, orestujeme, přisypeme pokrájené lišky, osolíme, opepříme a za stálého míchání restujeme 10 minut. Přidáme sýr a mícháme, dokud se nerozpustí.

(Návody jsou z knihy nakladatelství Dona: 220 dobrých receptů na úpravu hub od Radky Hrevušové.)