Ale protože se narodily už v 31. týdnu těhotenství, neobešly se bez intenzivní péče lékařů neonatologického oddělení českobudějovické nemocnice.

Dnes už daleko častěji do inkubátoru, aby drouboučká děvčátka přebalila nebo jen tak pohladila, sahá místo zdravotníků jejich máma. Přestože péči 
o nedonošené děti s komplikovaným startem do života nemá vůbec jednoduchou, hýří optimismem a  těší se, až si je bude moci odvézt domů.

Podobně je na tom i Monika Žižková z Vimperka, maminka chlapečka, kterého lékaři spolu s mámou piplají už  více než dva měsíce. „Když se narodil, vážil 490 gramů, dneska už má 1215 gramů. Domů bychom mohli jít kolem data porodu, a to mělo být 8. května," naznačuje maminka, která od prvních možných chvil chodila svému nedonošenému synovi na jednotku intenzivní péče zpívat a číst pohádky ze Špalíčku. „Myslím si, že když u miminka jste a mluvíte na něj, ono to určitě ví a pomůže mu to," usmívá se Monika Žižková.

Nejen těmto dvěma maminkám a jejich dětem včera předaly zástupkyně  sdružení Nedoklubko drobné dárky, aby tak podpořily rodiče, kteří se musí
s nenadálým předčasným příchodem potomků na svět a z toho plynoucími komplikacemi vyrovnat.

Sama koordinátorka projektu Michaela Lískovcová má s touto situací zkušenost. „Můj dnes pětiletý a zcela zdravý syn Vojtěch se narodil shodou okolností právě v českobudějovické nemocnici v šestadvacátém týdnu těhotenství. Zdravotnická péče v nemocnicích je určitě dostačující, dokonce na špičkové úrovni, ale psychosociální podpora maminek by potřebovala ještě zlepšit. Samozřejmě, že sestřičky se snaží, ale maminek je velké množství, proto chceme pomoct i my," vysvětluje Michaela Lískovcová motivaci k podobným návštěvám.

„Maminkám předčasňátek pomáháme orientovat se ve světě odborníků, ale radíme i pomocí brožurek a laického poradenství. Náš největší projekt se jmenuje Mámy pro mámy, jeho součástí je předávání nejen dárků, jako jsou polohovací pomůcky, dečky, oblečení pro děti, brožurky, letáčky či kalendáře dětem a konkrétním maminkám s povzbudivým vzkazem, že na to nejsou samy. Většinu dárků vyrábějí dobrovolníci a věnují je našemu sdružení," vysvětluje princip pomoci.

Oceňuje ji i primář neonatologického oddělení Milan Hanzl. „Pro pacienty je to jistě stimulace a maminky to potěší. Nepřímo podporují naši práci i tím, že bojují proti mýtům a pověrám ohledně  péče a výchovy těžce a extrémně nedonošených dětí. Často slýcháme otázku, co z takových dětí vyroste, ale to přece není otázka naší představy, dnes je realita jiná, neonatologové pečují o děti a sledují je řadu let a víme, že hranice mezi bezbřehým optimismem a pesimismem je zcela individuální záležitostí," zdůrazňuje MUDr. Hanzl.