Kliknutím zvětšíteVyučila se prodavačkou a profesi se věnovala v ulici Na Příkopě i na Smíchově. V devatenácti porodila prvního syna Pavla. V roce 1941 ovdověla a byla nasazená v pražské továrně na výrobu oděvů pro německé vojsko. V roce 1945 se znovu vdala a měla další tři děti. Pak se přestěhovali do Chýnova, kde žila Na Vápenkách a prodávala v papírnictví na náměstí, pak v táborské drogerii U Škochů na třídě 9. května.
V roce 1961 jí zemřel i druhý manžel. Poté koupila v Táboře na Horkách pozemek a pustila se sama do stavby domu. V něm pak žila povětšinou sama až do roku 2015, později se vrátila zpět do Chýnova, ale již do domova pro seniory, kde žije dodnes.
V pátek se dožila významného jubilea – 101 let. Je tak nejstarším žijícím člověkem v Chýnově a jedním z nejstarších obyvatel v regionu vůbec. Mezi gratulanty nechyběli zástupci města, místostarosta Evžen Zadražil jí jménem samosprávy předal dárkový koš plný dobrot. Přidal i osobní dárek – tričko s příznačným symbolem 101, což je shodou okolností také motorkářská značka.
K dlouhověkosti mají zřejmě v Chýnově dobré předpoklady. V roce 1882 se tady ještě za tehdejšího Rakouska-Uherska narodila a žila paní Marie Míková, která ve 112 letech zemřela ve Vídni, a je tak považována za dosud nejstaršího člověka v České republice i v Rakousku.
Paní Sluková, vzpomínáte si na něco z dětství?
„Až když jsme už bydleli v Holyni – měli jsme barák na takové skále a byly tam kolem tři vápencové lomy. Víc si toho už nepamatuji…"
Vybavíte si nějaké vzpomínky z doby, když jste pak bydleli v Chýnově?
„Chodili jsme sbírat borůvky, měli jsme doma kozy, prase, králíky. Chodili jsme hodně do Pacovy hory na fotbal a také do té hospody tam. Nebo jsem třeba řídila náklaďák. Ale neměla jsem na něj papíry. To když občas vypadl tátovi na Vápenkách řidič. Jednou jsem vozila třeba tašky na střechu.“
Náklaďák jste řídila, ale na kole jste prý nejezdila…
„To jsem jednou jela v Chýnově na kole z Vápenek do rynku na nákup. Na Růžku zrovna pracovali nějací chlapi ve výkopu a mě vítr zvedl sukni. Tak jsem ji chtěla rychle stáhnout dolů, pustila jsem řídítka, spadla jsem a hodně jsem se potloukla. Pak už jsem na kolo nikdy nesedla. Ale to už nevím, kolik mi tehdy bylo let.“
Které z Vašich dětí Vás nejvíce zlobilo?
„Oni byli všichni hodní, museli se o sebe umět hodně sami postarat…“
Kolik máte vlastně vnoučat, pravnoučat a prapravnoučat?
„Vnoučat 10, pravnoučat 9 a těch prapravnoučat to ani nevím přesně.“
Slyšel jsem, že jste svépomocí postavila v Táboře na Horkách rodinný dům?
„To bylo v letech 1967 -1969. Za parcelu o velikosti 800 metrů jsem tehdy zaplatila 3.443 korun. Jako rodina jsme na stavbě strávili celkem 12.000 hodin (tyto informace jsme ale nalezli v ručně psaném poznámkovém sešitu, který má paní Sluková dodnes u sebe ve skříni – pozn. autora). Bylo tehdy málo peněz, tak museli všichni pomáhat. Děti kopaly základy, já míchala třeba maltu, sháněla jsem řemeslníky různě melouchem a každému jsem při tom pomáhala, aby to nepřišlo tak draho.“
Jak ve 101 letech vidíte a slyšíte?
„No vidím všechno, zrak mi zatím slouží bez brýlí, ale abych slyšela, potřebuji naslouchátko. A také se nemohu už moc hýbat, proto musím jezdit na vozíku nebo používat chodítko.“
A jak se Vám líbí v chýnovském domově pro seniory?
„Líbí se mi tady všechno a před dvěma lety sem přišel bydlet i můj nejstarší syn Pavel, tak na něj musím dohlížet, aby tu nezvlčel.“
Evžen Zadražil
38
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
