Kromě dvaceti let, které jste prožila s manželem v Praze, žijete od narození v Českých Budějovicích. Jak se díváte na současné město?
Narodila jsem se sice ve Čtyráku, ale od čtyřech let jsme bydleli v Klavíkově ulici. Budějovice miluji stejně, ať jsou takové anebo zase takové. Hodně se tu teď staví. Ale pamatuji si, že když tu sloužil jako voják Václav Havel, tak nedávno říkal, když tu byl naposledy, že se město strašně zvelebilo. Podle mě pro Budějovice udělal hodně pan primátor Tetter.

Na které období vašeho života teď vzpomínáte nejraději?
Asi mám nejhezčí vzpomínky na moje dětství, chodila jsem do obecné školy ke svatému Josefovi, do měšťanky už pak ne. Vychovali nás jeptišky, což byl pro mě výborný základ do života. Už můj muž tehdy říkal, že jestli se dočká důchodu, tak chce bydlet jedině v Budějovicích (usmívá se).

Jak vypadaly Čtyři Dvory tehdy, když jste byla malá?
Tady nic nebylo, akorát pole a louky. Jak je teď výstaviště, tak tam byla také louka a přes ni děti chodily z měšťanky k nám na oběd do Klavíkovky.
Tento dům, ve kterém teď bydlím byl úplně první, který se ve Čtyráku postavil.

Když jste mluvila o bývalém primátorovi Tetterovi, pamatujete si také ještě na další představitele města, kteří starostovali Budějovicím?
Hodně si vzpomínám na Albína Dlouhého, to byl doktor a také lidovec. Ale to už jsou léta, ještě jsem chodila do školy.

A co jste dělala po škole?
Byla jsem vyučená prodavačka. Pak jsem přesídlila do obchodu rakouského Žida Bedřicha Glogau, který to pak prodal Brouk a Babkovi a z města utekl před Hitlerem.

Mezitím jsem se ale dostala do obchodu k Zátkům v roce 1932. Moje teta tehdy říkala panu prokuristovi Urbanovi, že neteř nemá práci. A tak jsem prodávala tam, kde je dnes Zelená ratolest, čtrnáct let (Thálová okamžitě doplňuje Zum Grünen Ast – v překladu U Zelené ratolesti).

Jak vzpomínáte na druhou světovou válku. Jak to tenkrát vůbec v Českých Budějovicích vypadalo?
Hlavně si pamatuji na spousty potravinových lístků a na to, jak jsme je stříhali. Hlavně na mouky a těstoviny a podobně.
Ale tehdy jsem byla mladá holka a chodila i v deset hodin domu a vůbec jsem se nebála, dneska jsem stará a bála bych se. Jednou jsem potkala německé vojáky s oficírem a řekli mi Gutten tag a vůbec si mě jinak nevšímali, byli strašně slušní. Prostě jsem se nebála, nikoho. Kolikrát jsem pro děti, které byli v Reichu, schovávala ty suchary a oni mě měli rádi.

Provozovala jste například v mládí nějaký sport?
Ano, jezdili jsme na kole do Vodňan na zmrzlinu. A všichni mi vždycky říkali: Ty Mařenko, ty ty kilometry jen žereš (pořádně se zasměje). To bylo jedatřicet kilomerů tam a jedatřicet zase zpátky, ujeli jsme to za odpoledne. To byli nějací Zikudů a Hejnů cukráři ve Vodňanech na náměstí a my tam za nimi jezdili v neděli („To je živá kronika. Paní Thálová ví prostě všechno,“ vstupuje do rozhovoru sousedka Vlasta Brbacová).

Máte nějaký recept na dlouhověkost? Jak jste si udržela tak svělou kondici a paměť?
Hodně jsem četla (a začíná odříkávat báseň v němčině verš po verši). Také jsem chodila do divadla anebo na německé filmy.
Žid pan Glogau byl opravdu milionový člověk. Co ten daroval do našeho divadýlka? A tenkrát byla ředitelkou divadla Monika Jeřábková (sourozenci Thálové kroutí užasle hlavou nad pamětí devadesátileté ženy), té on strašně rád všechno daroval. To už muselo být něco, kdy jí nějakou věc jenom půjčil!

V Praze jsme chodili do divadel hodně, na opery a na všechno možné. Takže jsem žila kulturně.

Marie Thálová


dívčí jméno: Böhmová

narozena: 16. dubna 1918

místo: České Budějovice

rodina: šest sourozenců

současné bydliště: Čtyři Dvory