Salvy z děla, veselí a živá hudba ohlašovaly v sobotu dopoledne, že v Nesměni začal masopust. Koledníci ještě ráno doladili v sále kulturního domu své oděvy, pak se vydali do vsi.

Mezi nimi i Petr Šedivý. Tentokrát jako tzv. střapáč. „Mým úkolem je chránit koledníky a potrápit pana hospodáře,“ přibližuje mladíkv oděvu z proužků látek. Šily ho místní ženy. Stejně tak vyráběly kostým pro tzv. matku masopustu, který oblékl Miroslav Benda. „Ten se dědí,“ říká muž s černou maskou s dlouhým nosem a cepem v rukou. První kostým zdědil před 15 lety, matku masopustu představuje už šest let.

SVOBODNÍ SE SEZNAMUJÍ

Kromě něj po vesnici společně chodí ještě devět koledníků a čtyři střapáči. Každý koledník má svou roli. Mezi nimi jsou rychtář, hejtman, právo, konšele, tancmajstři, ovesný a žitný. Právo rychtářské měl tentokrát nejstarší ze skupiny, Pavel Vítů, který se místního masopustu účastní už od 90. let. „Měl bych trestat koledníky, kteří se špatně chovají,“ komentuje svou roli mezi mladšími mladíky. „Koledníci bývají svobodní kluci, chodí po všech chalupách, všude se ukážou, a tak mají možnost seznámení,“ přibližuje jeden z významů tradice Petr Šedivý. Protože je Nesměň malá ves a nejde pokrýt všechny role, chodí tu v maskách i ženatí muži.

Pavel Vítů má však radost, že každý rok přivítají nějakého nováčka. Poprvé koledoval i sedmnáctiletý Petr. „Říkali nám s kamarádem, abychom šli,“ vysvětluje, proč se zapojil. Uznává, že ho to docela baví. Protože ve vsi žije od mala, věděl předem, co ho všechno bude čekat.

Skupinka v kostýmech se zastaví u jedné z chalup, za živého doprovodu kapely zpívá „Červená růžičko, proč se nerozvíjíš“ a točí se dokola. Koledu věnují místní Marii Velkové. „Z tohoto poctivého příbytku,“ je slyšet před stavením. Na místě dostanou mimo jiné pivo a chlebíčky se škvarkovou pomazánkou. „Děkujeme za štědrou koledu a zveme ji večer do věnečku,“ zazní k Marii Velkové.

K večeru totiž následuje, jak vysvětluje třiadvacetiletý Michal Capl, v místním kulturním domě další program. Tzv. tancmajstři vyvedou k tanci svobodná děvčata. Věneček, jak se říká tancovačce, neopomene ani vdané ženy. „Tradice je, že děvčata si pak převezmou klobouky a vyzvou k tanci i pány,“ doplňuje. Ukazuje na svůj oděv. „Všechno máj svůj význam,“ říká. Třeba špek na halapartně symbolizuje prý tělo Kristovo. Jakou další symboliku na oblečení koledníků najdeme? Jelikož je přestupný rok, klobouky jim zdobí podle osmadvacetiletého Ondřeje Busty 366 papírových růžiček, třásně například symbolizují krev a pot Ježíše, věneček čistotu.

Michal Capl nabízí chlebíčky lidem stojícím kolem. Součástí tradice je od patnácti let. Chodil dříve s dělem, poté byl střapatý. „Tři roky tu jsem za hejtmana,“ vysvětluje posloupnost. S matkou masopustu teď vede ostatní koledníky. U každé chalupy se zastaví a dostanou nějaký alkohol. „Musíme udržovat hlasivky v chodu,“ směje se, ale dodává: „Já a matka se to snažíme omezit, abychom byli schopní něco říct.“

Koledu doprovází kapela Kramolínka. Padesát let hraje na masopustu na nástroj tuba bas Jaroslav Vicány z Jílovic. O další zvukový doprovod se stará skupina tzv. dělmistrů, kteří jsou oblečeni po vojensku. „Také patříme ke koledě,“ myslí si místní David Doucha. Dělo, které s sebou vozí, si vyrobili sami z trubky a střílí prý lidem pro radost.

SRDCOVÁ ZÁLEŽITOST

Na návsi přihlížejí lidé. Mezi místními také rodina Brožíkových, která přijela z Brandýse nad Labem – Staré Boleslavi. „Manželka se tu narodila, je to pro nás srdcová záležitost,“ vysvětluje Vít Brožík. Hana Brožíková se sem každý rok vrací, tentokrát s devítiměsíční Adélkou, kterou veselí na návsi nevzbudilo. „Dříve jsem se podílela na tvoření koledy a vyráběla, teď už jen přihlížím,“ usmívá se Hana Brožíková. Večer bude babička hlídat Adélku a mladí rodiče si půjdou zatancovat také.

Z Ločenic se přijeli podívat i šestiletá Viktorka a téměř tříletý Vojta. Přivezl je dědeček. Do centra dění se vydali i Eva Vokurková se synem Vašíkem. Jsou zde na chalupě. „Jezdíme sem na víkendy,“ líčí maminka Vašíka. Ten se bojí muže v převleku za medvěda.

V kostýmu se ukrývá zálesák Zdeněk Vítek. Přijel s dalšími jedenácti lidmi. Oblékli masky smrtek, medvěda či medvědáře. „Zvyšujeme tu věkový průměr,“ směje se. Den předem také pomáhali škrábat brambory při přípravě tradičního bramboráku. Spotřebovali 70 kg brambor a 5 kg česneku.

Bramboráky smaží pro ostatní celý den Zdeněk Tomek a Zdeněk Melichar. Zatím spotřebovali čtyři kýble těsta, čeká je však ještě sto litrů. „Vydrží to na celý den,“ tipují. „Zdeňku, podej mi sem olej,“ prosí Zdeňka Melichara kamarád. Obrací dobrotu na kamínkách domácí výroby. Mají nějaký zvláštní recept? „Každý zatím říkal, že jsou dobré,“ nechtějí prozradit výrobní tajemství.