Konec bujarého zimního veselí důkladně oslavil prostý lid sedm týdnů před Velikonoci i na jihočeských vesnicích. Historické záznamy dokládají, že masopust žil a žije zejména na jihovýchod od Českých Budějovic, tj. především na Doudlebsku. Po mnoho století se sice poněkud lišil, někde neměl žádné základy a tak se kopírovalo ze sousedství. Doménu tu měla vždy růžičková koleda.

Ve verších

Tu tvoří především devět koledníků s vysokými klobouky na nichž bylo dohromady 3285 růžiček z krepového papíru. Nechybí ale ani hejtman, rychtář, konšelé, tancmástři, žitnej a ovesnej. Hlavní postavou je matka masopustu s cepem, se šaty pošitými hadříčky. Ona vede koledu, druhou přední postavou je pak rybníkář, pošitý papírky, který vede židy, ale neovládá je.

Veškeré povídání rychtáře i vstupní řeč rybníkáře – vše je veršované a zachované po staletí – proto ta národopisná hodnota. Před odchodem ze stavení se trestal případný provinilec z řad koledníků, podobně jako pak večer v hospodě bylo velké trestání všech, kterému se říká „vysekování kop" a spolu se zábavou vyvrcholení prvního dne masopustu.

Hezkou atmosféru pondělní koledy, a to i dosud, dokresluje také putování po samotách, kde bývá zdržení větší, a to i s hojným občerstvením.

Cenné záznamy

Zásluhu o zachování mají vždy pečliví organizátoři, kde nebyli, zanikl i masopust a musel se po čase obnovovat. V Komařicích to byli ve dvacátých letech minulého století bratři František a Jan Lencovi. Z nich Jan zahynul později jako hrdina letec RAF v boji proti fašistům. Ze záznamů jeho bratra Františka těží dodnes organizátoři komařických masopustů a po válce jejich obsah přenesl pan Vaclík přestěhováním na Novohradsko, kde pomohl k obnově masopustů. Pozdějšími organizátory masopustu v Komařicích byli Josef Stropek a Jan Kříž a ještě později výbor místní osvětové besedy.

Pondělní koleda

Původně koleda nebyla výhradně víkendovou záležitostí. Hlavní byla koleda v pondělí. Její výraznou postavou byli klibna – šiml a také medvěd s medvědářem. A to byly postavy, které provázely masopust oba dva dny. Šiml měl hřbet ze žebříku, na něm sedlo a pod ním dva silní chlapci, zatímco do sedla mohl za rejtara ten nejlehčí.

Masopustní úterý

Šiml byl první, kdo před hudbou vedl v úterý celý maškarní masopustní průvod. Ten se vždy řadil na začátku vsi na zahradě u čp. 51.
Vždy byla připravena nějaká velká až obludná nestvůra či jiný objekt, který zaujal, cirkus, loď Lipno, která se tudy také stěhovala. Později i vesmírná raketa a jiné pozoruhodné výtvory.

Po zdržení maškar z průvodu na návsi, v dávné době záhy většinou „vcucla" celý maškarní průvod brána zámku. Tehdejší majitelé komařického zámku, kněží řádu cisterciáků, měli pro masopust pochopení a také v kolářství velkostatku se toho pro masopust hodně připravovalo.

Zejména v úterý do Komařic dorazily stovky diváků z okolních vesnic a jednou i dokonce zvláštní autobus ČSD z Českých Budějovic.

Pochovávání

V noci před Popeleční středou bylo vždy pohřbívání masopustu. Jakoby zemřelá matka byla nesena na nosítkách, které se používaly na vynášení mrvy z maštalí, někdy byla vezena na sáních – rohačkách, tažených opět masopustním šimlem. Od hospody u Bostlů vedl kněz s kostelníkem smuteční průvod černých a bílých družiček s hojností plaček, ale jen s torzem hudebníků ke sklípku na návsi.

Ocenění

Občas někdo tvrdí, že masopust byl také zakazován. Skutečnost je taková, že v roce 1959 obdržel správce Osvětové besedy Komařice ocenění odboru školství a kultury KNV za uchovávání národopisu včetně masopustů v obci.

V padesátých letech se masopust v Komařicích stále konal, byl natáčen ČT z Prahy a jeho zdařilá ukázka byla provedena Komařickými na Jihočeském plese ve Slovanském domě v Praze.

A ještě jedna přednost, související s národnostním šerpováním koledníků, které nikdy nezasáhlo Komařické. Ti zůstali věrni doudlebským krojům, jak tomu bylo dle historické fotografie již v roce 1916, tedy téměř před sto lety.

OLDŘICH TRIPES
Autor je kronikář obce