Logo Deník na návštěvě.Zdroj: Deník

S redakcí Deníku jsme nedávno v novém seriálu navštívili Nové Hrady, dnes se podíváme do Byňova a Jakule, které pod Nové Hrady patří.


Jaká je nejnovější chystaná investice?
Na obecní plány v Byňově se Deník zeptal Vladimíra Hokra, starosty Nových Hradů, pod něž Byňov patří.

Od Ministerstva pro místní rozvoj čekáme příslib dotace na rekonstrukci stávající místnosti pro spolky v osadě, v objektu, kde je také obchod. Připravujeme rozšíření místnosti, nové toalety a další úpravy, aby vzniklo lepší zázemí pro komunitní a spolkové akce, například masopust. Je to také volební místnost v Byňově. Nyní chystáme podklady pro výběrové řízení, předpokládáme, že během léta bude vysoutěžen zhotovitel a na podzim se akce zrealizuje. Dotace by měla činit 80% z nákladů 2,5 milionu na projekt, který zahrnuje i sál Hotelu Máj. V Byňově je to zhruba milion korun, necelá polovina.

Zavzpomínejte na masopusty na Budějovicku.Zdroj: Deník/ Redakce

Co dalšího nového by mohlo potěšit obyvatele?

Teď jsme koupili nové prvky na dětské hřiště. Na podzim chceme v Byňově koupit další vybavení na venkovní akce u hasičské pergoly.

A připravujete i nějakou dopravní investici?

Probíhají projektové práce ohledně nového chodníku u železničního přejezdu na Jakuli a v Byňově u hlavní silnice od kapličky směrem na Nové Hrady.

Byňov (první zmínka 1359), patří pod Nové Hrady, od kterých je vzdálen asi 3,5 kilometru. Je zde evidováno přes sto adres. Oblíbenou akcí je masopust. Jak zmínil pro Deník už dříve jeden ze střapatých Miloslav Kojan, koledníci obcházejí tradičně i nedalekou osadu Jakule. „Koledu jsme tu obnovili v roce 2009,“ řekl při obchůzce v roce 2020 další střapatý Josef Štětka a připojil, že každý rok je poctivě zaznamenán letopočtem na lopatu, která je svérázným archivem pochůzek. Ke koledě patří i dělostřelci.
Počátky nedaleké Jakule jsou spojeny s lesnictvím a významným je rok 1796, kdy zde bylo založeno lesnické učiliště. V lese směrem k osadě Blata se nacházejí zbytky lesní úzkokolejné drážky z roku 1885, jejíž rozchod činil pouhých 60 centimetrů. Poté, co přestala fungovat pro převoz dřeva, sloužila ještě k přepravě rašeliny z ložiska k sušárně u nádraží.