Jedinečnost desky o velikosti menší televize, která vyzařuje světla různých barev, tkví v tom, že žáky učí matematice pomocí atraktivních světelných efektů. K méně oblíbenému školnímu předmětu si tak mohou najít cestu i ti, kteří přírodním vědám jinak příliš neholdují. Novinku beze jména představuje v rozhovoru Marek Novák spolu s Pavlem Kavříkem, ředitele Gymnázia Jírovcova v Českých Budějovicích. Tady Marek Novák předloni odmaturoval a právě na této škole nyní pomůcku představuje.


Na Gymnáziu Jírovcova se matematiku snažíte žákům přiblížit novým, neotřelým způsobem. Jakým?
Marek Novák: Spolupráce začala tak, že jsem se přes  soutěže, kterých jsem se dříve účastnil, seznámil s docentem Petrem Klánem, v té době vyučujícím na Fakultě dopravní ČVUT.
Ten mě následně seznámil s doktorem Janem Šmídem. To je Čech, který trvale žije  
v Americe v Baltimoru a už přes 40 let se zabývá  matematikou. Má s tím tak bohaté zkušenosti. Ten se už v té době věnoval „vizuálním kódům", jak jim říkáme.
Jde o to, že se těmito kódy dají umělecky vyjádřit nějaké informace. My ty vizuální kódy nazýváme „Viscodes" 
a lze je transformovat do uměleckých kreací. Je tedy možné, aby je četl jak člověk, tak stroj.
Nás napadlo, že by se to dalo využít ve školství. 
A která škola je mi nejbližší – Jírovcova.
Nejdříve jsem tedy pana Šmída seznámil se zdejší učitelkou matematiky, doktorkou Janou Kalovou. Jan Šmíd jí následně nabídl spolupráci. Pak jsme si řekli, že vizuální kódy aplikujeme do výuky.
Společně jsme tedy já, paní Kalová a pan Šmíd dospěli 
k současné podobě kurzu. Snažíme se rozvíjet něco, co tu doposud nebylo, co je poměrně unikátní a na moc školách není, jestli vůbec na nějaké. Rozhodli jsme se, že propojíme vědu, techniku, programování s uměním. Disciplíny, které zdánlivě nemají žádné hlubší propojení, chceme spojit dohromady.

Tento váš koncept tedy nyní představujete gymnazistům?
Marek Novák: Ne, ne. Výstava se konala už v předchozích 14 dnech v galerii Měsíc ve dne, kde se setkala s velmi pozitivními ohlasy, a to jak 
z řad studentů, tak i z řad pedagogů. Žáci na výstavu chodili při hodinách matematiky, a přitom polemizovali 
o otázce, co je umění. Ale hlavně, dostali jsme i zpětné pozitivní reakce od lidí z jiných škol.

Co je podle vás na tomto projektu tak unikátní?
Pavel Kavřík: Pro mě bylo úžasné sledovat děti, které je dneska čím dál tím složitější ve výuce nějakým způsobem zaujmout. Když vidíte, jak stojí hlouček dětí kolem našeho přístroje a ony jsou schopny se mezi sebou hádat, jaké číslo přístroj pomocí světelného efektu zobrazuje.

Chcete používání vaší pomůcky přenést do výuky?
Marek Novák: Máme na to plány, ještě si ale nejsme jisti formou. Pořád ještě sledujeme dnešní novodobé trendy, jak fungují.
Plánujeme v zásadě směr, asi ne přímo zařazení do výuky. Rádi bychom používání pomůcky nabídli zájemcům v rámci nepovinného předmětu. Podle mě by to takhle neakreditované nešlo zařadit přímo do studijního plánu. Nyní jsme ve fázi testování. Jde o pilotní program, pro nějž hledáme zájemce, kteří by byli ochotni na nápadu spolupracovat. A vytvořit tak prostředí užitečné pro nás 
z hlediska dalšího vývoje, ale i užitečné pro ně, aby si 
v kurzu našly nějaký objekt zájmu.

Jak to bude vypadat v praxi?
Marek Novák: Studenti se přihlásí do kurzu, ve kterém je budeme vyučovat nejprve matematiku potřebnou k pochopení. Poté bude následovat výuka programovacího jazyka, opět uměleckou formou, kterou budou vyjadřovat nějakou informaci. Pro potřeby kurzu a potřeby prezentací jsem následně vyvinul platformu založenou na levných vývojových deskách Arduino Nano, což jsou vlastně malé počítače, které lze programovat a lze na nich 
v různých sekvencích rozsvěcet LED diody. Ty budou opět ztělesňovat nějakou uměleckou informaci na základě matematických principů Viscodes.

Co se studenti v kurzu naučí?
Marek Novák: Výstupem kurzu bude to, že studenti budou obohaceni v matematice, programování a elektronice, přičemž skladba úrovně probrání těchto tří disciplín je čistě v režii studenta – kurz lze přizpůsobovat téměř libovolně, čili pokud má někdo zájem spíše o matematiku, může se věnovat té, pokud elektronice, máme připraveny další materiály.
Na kurzu je výjimečné i to, že do něj chceme aktivně zařadit dívky kvůli uměleckým sklonům – většina programovacích kurzů a kurzů elektroniky je spíše pro kluky.
Pavel Kavřík: Z hlediska školy je dobré to, že se děti učí spolupracovat v týmu.  Přeci jenom dneska jsou děti sólisty a tady musí spolupracovat. Někdy je třeba opravdu výborný výtvarník, který dokáže vymyslet vynikající věci, ale bojí se programování. Od toho je tu pak spolužák, který mu s tím pomůže.

V jaké podobě budete kurz 
vyučovat?
Pavel Kavřík: Tento nepovinný předmět chceme organizovat jako online kurz, kterým bude moci projít každý. Ne všichni se rozhodnou pokračovat směrem k elektronice, ale všichni můžou absolvovat základní kurz.

KLÁRA SKÁLOVÁ