A proto, když jsem dostal pozvánku prohlédnout si blokovou dozornu, přímo vnitřek výrobního bloku či chladicí věže, tak jsem neváhal ani minutu.

Už na první dojem na vás Temelín začne působit dost nedobytně. Po vyřízení všech vstupních formulářů totiž míříte k detektorovým rámům, těm, které mají i na letištích. Pak vám další přístroj změří vaši osobní „radiaci“ a můžeme dovnitř.

Tři hlavní okruhy

Míříme směrem ke druhému bloku, který byl v době naší návštěvy odstavený a technici zde také vyměňovali čtvrtinu paliva v reaktoru.

Po několika vystoupaných schodech jsme v tak zvané čisté šatně. Nedá se nic dělat, naše šaty musejí dolů a oblékáme si žluté montérky, žluté ponožky, žluté botky a žlutá trika. Následuje další kontrola, vlastně pohyb po Temelíně je jedna veliká kontrola. Pracovníci také ve žlutých uniformách si zapisují naše údaje a dostáváme každý svůj osobní elektronický dozimetr, který pak přesně ukáže, jakou dávku radiace jsme během prohlídky reaktoru obdrželi.

A už je to tu, otevírají se obrovské a mohutné dveře hermetického uzávěru, procházíme tak zvaným kontejnmentem, jakousi ochrannou schránkou, která má stěny tlusté více než metr a ve které se nachází vlastní reaktor, a pak už jen vcházíme přímo do nejhlubších útrob elektrárny, tak zvaného reaktorového sálu. Musím si všechno pořádně připevnit, aby hlavně nic nespadlo dolů do míst, kde probíhá štěpná reakce.

Temelínská elektrárna je rozdělena do tří hlavních okruhů, primárního, sekundárního a terciálního. V primárním okruhu probíhá samotná štěpná reakce, která ohřívá vodu. Odtud voda míří do parogenerátorů, kde ohřívá jinou vodu, ze které se stává pára. To už jsme v sekundárním okruhu. Pára pak roztáčí lopatky turbíny a následně v elektrickém generátoru vzniká elektřina. To je přesně to místo, kde se každoročně vyrobí miliony megawatthodin elektřiny. Poslední okruh tvoří kondenzátor a chladicí věže, které zase zpět dochlazují vodu pro parogenerátory.

Když vycházíme z reaktorového sálu, musíme si otřít podrážku u bot, speciální zařízení vám změří radiaci na rukou a botách a pak až můžete jít. Cestou zpět zase procházíme přístroji, které změří radiaci na celém vašem těle. Když odevzdávám svůj dozimetr, svítí na displeji nula.

Znamená to, že zhruba za půl hodiny strávené na reaktorovém sále jsem ozářen vůbec nebyl. Pro zajímavost, když poletíte dlouho letadlem ve vysoké nadmořské výšce, ozářeni budete stoprocentně.

Samá tlačítka

Také při samotném opuštění elektrárny vám zase změří hodnotu radiace. Už po páté. Nicméně ze sebe sundaváme žluté montérky, oblékáme si své šaty a jde se ke věžím a do blokové dozorny, odkud se chod celé elektrárny řídí.

Když jsem viděl celou stěnu pokrytou tlačítky, displeji a ukazateli, říkal jsem si, že hlídat elektrárnu není jednoduché. Ale Temelín má veškeré bezpečnostní systémy třikrát zajištěny, i když by stačil jeden. Také mezi radioaktivními látkami v reaktoru a životním prostředím jsou hned tři základní bariéry: speciální ochranná vrstva palivových proutků, stěny primárního okruhu a naposledy zmiňovaný kontejnment.

Je tedy prakticky nemožné, že by se radioaktivní látky dostaly nějakým způsobem ven z elektrárny. A jak jsem měl možnost na vlastní oči vidět, tak systém všemožných ochran je opravdu promyšlený a není čeho se bát.

Soutěž

Chcete absolvovat stejnou prohlídku jako náš redaktor? Soutěžte s Jadernou elektrárnou Temelín. Třem výhercům soutěže s Deníkem, která proběhne během následujících deseti týdnů, nabízí elektrárna možnost podívat se až k jadernému reaktoru. Pravidelně ve čtvrtek přinese Deník aktuální otázku. Více se dozvíte ve čtvrtek, kdy vyjde první otázka.