Jak jste se k myšlence bezdomoveckého průvodcovství dostali?

Marcela s Luckou se účastnily jedné prohlídky v Praze s tím nejznámějších bezdomoveckým průvodcem, který se jmenuje Kadym. On má takové zajímavé noční trasy po Václavském náměstí. Holky absolvovaly jednu takovou vycházku a nadchla je natolik, že se rozhodly do projektu zapojit a rozjet ho i tady v Budějovicích. A já jsem se přidal, protože jsem o projektu už nějaké informace také měl.

Jak jste vybírali průvodce?

Průvodci se jmenují Mojmír a Míra. Našli jsme je přes azylový dům svatého Pavla v Riegrově ulici. Právě tito dva průvodci byli nejkomunikativnější a už byl také předpoklad k tomu, že budou spolehliví. Jeden se v azylovém domě účastní bezdomoveckého divadla, oba dva jsou také přátelští, mají příběh a co říct.

Jaká je trasa prohlídky?

Každý z průvodců má svou vlastní trasu, která nějak reflektuje jeho životní příběh. Na trase se nacházejí body, k nimž se vztahují průvodcovy příběhy či prvky bezdomoveckého života.

Takže to není prohlídka historických památek?

Bezdomovecké prohlídky pojí prvky historického města, kde se bezdomovečtí průvodci zmiňují o nějakých památkách, třeba o náměstí, ale zároveň se tam hodně prolíná jejich osobní příběh, bezdomovectví a jeho problematika či vyloučenost jedné sociální skupiny.

Dostanou za to zaplaceno?

To je právě problém, který musíme v současné chvíli vyřešit. Zaplaceno nedostávají, celé se to děje v rámci majálesu a oni jsou s tím tak i srozuměni. A co se bude dít po majálesu, to teď musíme vyřešit.

Takže kdyby se prohlídky osvědčily, budete v nich pokračovat?

S tím počítáme. Teď musíme vyřešit právní stránku vyplácení odměn, aby se průvodcům nekrátily dávky.

Rádi bychom také oslovili informační centrum, kde bychom nabízeli nějaké informační letáky, spolupráci plánujeme navázat i s cestovními kancelářemi a dalšími firmami.

Oslovíme i střední školy v Budějovicích, nabízeli bychom to učitelům nebo nějakým společenskovědním seminářům jako formu prevence. Myslím, že tyto prohlídky mají potenciál zaujmout, vzbudit toleranci k této vyloučené skupině.

Proč jste se do tohoto projektu zapojil?

Já jsem v něm viděl ty dvě stránky že můžeme pomoci bezdomovcům k opětovnému zapojení do společnosti a že jim zprostředkujeme kontakt právě s většinovou společností.

Druhou věcí je finanční stránka. U pražského projektu je zajímavé, že ještě předtím, než začali s prohlídkami, si dva z kandidátů na průvodce našli práci. To, že museli být zodpovědní a upravení, je motivovalo natolik, že si sami našli nové uplatnění. Paradoxně z toho projektu vypadli, ale je to vlastně jeden z cílů. Myslím, že je to ten největší úspěch.

Jak vy vnímáte problematiku bezdomovectví? Mohou si za to lidé sami?

Naši průvodci sami přiznali, že skončili na ulici z vlastní viny.

Největším problémem je, že jakmile se člověk jednou na ulici dostane, tak se mu tam začne líbit natolik, že ztrácí motivaci se zase do společnosti vrátit.

A když už motivaci má, staví se mu do cesty spousta překážek v právním i sociálním systému, které mu nenabízejí mnoho možností a v podstatě žádnou motivaci k tomu, aby se někam posunul.

Jakmile bezdomovci pobírají dávky hmotné nouze a k tomu si něco nelegálně přivydělají, výrazně se jim dávky zmenší. Pokud si nevydělají víc, než kolik činí dávky hmotné nouze, tak jsou na tom vlastně biti. Pak také nemají žádnou motivaci, aby se zapojili zpátky do běžného života.

Řekl bych, že je vnímám jinak. Je tady spousta skupin bezdomovců. Někteří na svou situaci prostě rezignují a pak jsou bezdomovci, kteří se nějak snaží, jsou v azylovém domě nebo jsou zapojeni v divadle. Jeden z našich průvodců chodí dvakrát týdně do knihovny, zajímá se o vědecké publikace.