V době nouzového stavu kromě klasických záchranářských služeb pomáhal lidem v karanténě a těm, kteří koronavirem onemocněli. I o tom, z čeho měl největší strach vyprávěl redaktorce Deníku.

S jakými případy jste se setkal?
Bylo to různé. Někde byla nakažená celé rodina. Jindy šlo o jednotlivce, který navíc trpěl psychicky. Pacienty s COVIDEM jsme buďto transportovali do nemocnice nebo kontrolovali v domácnosti.

Co služba v Biohazardu obnášela?
Používali jsme celotělové obleky nejvyšší ochrany, dvoje až troje rukavice, pořád jsme se desinfikovali. Občas se nás pacienti i trochu lekli. A po návratu se dekontaminovalo celé auto. Pracovali jsme ve trojici, dva v sanitce a jeden v doprovodném vozidle, který nám asistoval.

Jak náročná práce to byla, měl jste z koronaviru strach?
Strach jsem samozřejmě měl. Ale myslím, že zdravě. Bál jsem se hlavně chodit z práce domů, abych nenakazil své rodiče. Doma jsem nosil pořád roušku a desinfikoval kliky. Zvažoval jsem, že po dobu služby v Biohazardu nebudu chodit domů vůbec. Jiná věc, které jsem se bál byla, že jsem si neuměl představit zůstat zavřený doma 14 dní při případné karanténě. Nakoupil jsem si pro jistotu knihy a playstation.

Fotogalerie: Hrdinové z první linie