Tři generace rodiny Lannů jsou tématem knihy, kterou nyní připravuje českobudějovický patriot Milan Binder. Čtení o Lannech, z nichž ten nejslavnější - Vojtěch - přivedl do Budějovic koněspřežku a staral se třeba i o splavnost Vltavy a Lužnice, přinese i málo známé skutečnosti, jako je třeba představení jejich vily v Gmundenu u Lince.

Nechystá se ale jen publikace o slavných podnikatelích, která už vlastně čeká jen na tisk a představení veřejnosti. „Připravuji také knihu o Tabáčce v Průmyslové ulici, dnešní Viscofan. Od začátků objektu přes dobu známého Logarexu až po dnešní Viscofan,“ doplňuje Milan Binder, který má na kontě už na 30 knih, část ve spoluautorství s dalšími milovníky historie jihočeské metropole. Kvůli Tabáčce byl i v pražských archivech, kde bylo kdysi nejvyšší vedení firmy ve státním monopolu nebo v plzeňské Škodovce, kde se vyráběly stroje na zpracování tabáku. „Je to hrozně zajímavé,“ zdůrazňuje Milan Binder.

Českobudějovický fotograf, nakladatel a patriot Milan Binder vydal už dříve i fotografickou publikaci Železnice Českobudějovicka od počátku po současnost.Českobudějovický fotograf, nakladatel a patriot Milan Binder vydal už dříve i fotografickou publikaci Železnice Českobudějovicka od počátku po současnost.Zdroj: Deník/Kamila Šmídová

Na dotaz, jestli mu nedochází náměty, s úsměvem vrtí hlavou. „Těch nápadů mám tolik, že je nestíhám udělat,“ zdůrazňuje Milan Binder a dodává, že deset let se nyní může jako profesi věnovat fotografování a psaní knih o Českých Budějovicích. Připojuje, že po deseti letech vždy přichází nějaký profesní zlom. „Deset let jsem byl na dráze, deset let jsem byl v soukromé firmě, pak jsem byl opět deset let na dráze a teď jsem deset let fotografoval a psal knihy,“ vypočítává Milan Binder a připojuje, že lhůta uplyne letos v září. „Nevím, co mi ten cyklus přinese zase nového,“ je zvědav českobudějovický patriot.

I když fotografuje rád, má to své limity. Milan Binder třeba upozorňuje, že nesnáší fotografování na mobil. Využívá ho jen v případě nutnosti. Na dovolené foťák ani nemá, chce mít pauzu. Vysvětluje i jak je to s ateliérem. „Ateliér mám pro radost, že si popovídám s lidmi, ale je to spíš pro známé a nemám na to čas,“ naznačuje, že psaní knih vyžaduje důkladnou přípravu a je časově náročné. Poukazuje na příklad Tabáčky. „Příští rok má vyjít. Začali jsme před covidem, kvůli covidu se nesmělo do archivů do Prahy, vše se posunulo,“ popisuje, jak to také chodí při přípravě publikace.

Fotografie Milana Bindera na českobudějovickém náměstí Přemysla Otakara IIFotografie Milana Bindera na českobudějovickém náměstí Přemysla Otakara IIZdroj: Deník/Jaroslav Sýbek

Při nabírání materiálu je občas i překvapen. „Snažím se sledovat, co se děje, ale musím říct, že někde jdu a najednou je zbořený barák, který nemám ani vyfocený, a to mě pak mrzí moc. Snažím se dokumentovat věci, o kterých vím, že nebudou,“ říká patriot a dokládá tak, že jeho práce mají i širší smysl, než jen podat informaci o zajímavostech města, kde žije. Na Biskupském gymnáziu také vede kroužek fotografování pro děti. „S nimi také chodíme fotit město, abych v nich vypěstoval lásku k Budějovicím,“ dodává Milan Binder. K aktivitám ve volném čase připojuje, že miluje hokej, a proto dělá pořadatele. Je to na novinářské tribuně, kde se setkává s lidmi, které zná. „Od třetí třídy sbírám všechno, co je budějovický. To bych chtěl někdy ukázat veřejnosti,“ naznačuje jeden z dlouhodobých cílů.

Vyprávění o svém mapování Budějovic uzavírá humornou historkou. V ulici J. Š. Baara se boural dům na rohu s Lipenskou. Šli si jej ještě zavčas prohlédnout s Martinem Maršíkem, ředitelem Biskupského gymnázia, ale také autorem píšícím o městě. Mají i společné práce. U domu určeného k demolici potkali skupinku kluků. „Martin má k dětem blíž, tak se jich zeptal, jestli jim nevadí, že se takový zajímavý starý dům bourá. Kluci řekli, že ani ne. Ale zeptali se, když je určený ke zbourání, jestli si tedy mohou rozbít okno,“ vylíčil překvapivou mládežnickou reakci Milan Binder.