Při předávání vyznamenání na vás bylo vidět, že jste dojatý…

Bylo to tak. Jsem sakra tvrďák, myslel jsem si, že to se mnou vůbec nic neudělá, že se budu koukat na hodinky a říkat Ježišmarjá, tu hymnu nějak natahujou. Ale když začal znít husitský chorál, doslova mě zamrazilo. Běžel mi před očima film mého života.

Jak jste se dozvěděl, že získáte vyznamenání?

Když jsem se s Milošem Zemanem potkal v létě, ptal se mě, co dělám 28. října večer. Prý abych si pořídil tmavý oblek a přijel za ním na Hrad. To jsem sice začal tušit, ale pořád nemáte jistotu, co takové sdělení znamená. Pak přišel oficiální dopis od prezidentova kancléře. Následovaly pokyny, kdy, kam a v čem přijít. Mimo jiné tam stálo, že muži si na sebe nemají brát smoking. Respektoval jsem to, ale pak jsem ve Vladislavském sále viděl fotbalistu Pavla Nedvěda ve smokingu. Ptal jsem se ho, proč doporučení nectil. Odpověděl, že mu to nikdo neřekl, ale i kdyby řekl, že si prý stejně vezme smoking. Je takový manekýn, ale velmi příjemný a normální kluk.

S kým ještě jste měl možnost na Hradě pohovořit?

Delší dobu jsem si povídal s plastickým chirurgem Bohdanem Pomahačem, který dovede lidem transplantovat obličej. Už podle chování vidíte, že je to člověk z jiného světa, přitom velmi skromný. Všechny nás obešel, představil se a řekl, čemu se věnuje. Odpověděli jsme mu, že to víme a že on je tím, kdo udílení státních vyznamenání dává laťku. Popovídal si s každým , a když vám došlo pití, ochotně došel pro jiné.

Užil jste si ten večer?

To ano. Ceremoniál jsme cvičili třikrát, někteří i čtyřikrát. Vše bylo pod taktovkou protokoláře Jindřicha Forejta. Myslel na každý detail. Upozorňoval nás třeba, že až bude hradní stráž pochodovat přes pódium, to se rozechvěje, což může leckoho znervóznět. Byl velmi ultimativní, udílel pokyny stylem S prvními takty vstanete a budete stát třináct a půl minuty. Pak nás vždycky zkoušel. Ale mělo to své důvody, člověk při takové významné události snadno ztratí glanc. Na Hradě jsem se pak zdržel krátce přes půlnoc, i v té době tam zůstávalo stále hodně lidí. Vše bylo moc dobře zvládnuté, i jídlo skvělé. Některé dobroty byly i od nás z Madety.

Zajímal jste se o to, za co přesně vám prezident vyznamenání udělil?

Ještě před začátkem ceremoniálu jsem se ho na to ptal. Odpověděl, že doporučení v mém případě dala potravinářská a agrární komora, své k tomu řekl i zemědělský výbor, navíc výběr musel kontrasignovat premiér Bohuslav Sobotka. Tak jsem si říkal, že mé ocenění není výplodem nějaké nahodilé situace. Prezident řekl, že ocenění mi udílí za práci. Nadřel jsem se tady dost, to ano, ale že bych nějak vyčníval nad jiné, si nemyslím. Samozřejmě to vnímám jako ocenění svých kolegů. Nedokázal bych vůbec nic, kdyby za mnou nešli.

Jak dlouho se s Milošem Zemanem znáte?

Asi dvacet let. Zhruba před pěti lety mi nabídl tykání. To se samozřejmě neodmítá. Ať má na něj člověk názor, jaký chce, je to prezident republiky. A konec. Když v tom Vladislavském sále sedíte, tak to poznáte.

Snad ale ocenění neberete jako signál, že už Madetě nemáte co přinést…

A víte, že jsem o tom přemýšlel? Třeba jako když herci dostanou cenu Thálie za celoživotní dílo. Ale tak to zase neberu. Já hned tak pryč nepůjdu. (Úsměv)