Vesele se zpívalo, hrálo a tancovalo, s úsměvem se vzpomínalo a nadšeně plánovalo, zatímco hladina láhve s moravskou slivovicí na osiřelém stole přivezeném z budějovického ateliéru smutně klesala. To byla atmosféra úterního večera v pražské Galerii Jaroslava Fragnera v Praze vedle Betlémské kaple, kde k nedožitým šedesátinám jihočeského architekta začínala výstava Jiří Střítecký s podtitulem Atelier 8000, Martin Krupauer a Jiří Střítecký.

„Jirka by si nepřál truchlení, a proto tady hraje cikánská muzika, kterou měl rád," shodl se s hosty vernisáže druhý z dvojice známých jihočeských architektů Martin Krupauer, který se Stříteckým založili v roce 1989 Atelier 8000. Při vernisáži výstavy účastníci pokřtili i stejnojmennou knížku se vzpomínkami přátel a kolegů, kteří v ní uctili jeho památku.

Během večera hrála a o to, aby lidé moc netruchlili, se starala romská kapela Cindži Renta kapelníka Milana Kotlára z Českého Krumlova. Knihu katalog pokřtila se spolupracovníky z Atelieru 8000 herečka Jana Švandová.

Schody do nebe

V galerii do konce května známého architekta Jiřího Stříteckého (14. 3. 1954 28. 11. 2012) prezentují zevnitř čili jak ho znali, vnímali a sdíleli jeho žáci a spolupracovníci. „Expozice představuje na sedmdesát projektů," říká Mariana Pančíková z Atelieru 8000, která se editorsky podílela na katalogu. „Koncept je dílem jeho současných i bývalých kolegů a přátel Atelieru 8000 a zrodil se po třech celodenních workshopech," usmívá se.

Hned před Betlémskou kaplí natrefíte na poutač, dřevěné tříramenné schodiště zavěšené v lešenářské konstrukci. Autor Radko Květ, brněnský architekt a Stříteckého přítel, o díle s názvem Schody do nebe napsal: „Prvním motivem byla Jiřího skica hrubě tesaného schodiště. Vznikla měsíc před jeho úmrtím, když jsme vedli debatu o archetypech a jeho domech na vodě. Druhým motivem byly jeho rané práce a konstrukce. A nakonec se svorníkem stalo jméno písně Led Zeppelin Stairway to heaven. Tématem předprostoru je syrovost, upřímnost a pieta, mottem pojďte ke mně nahoru přeneseně i fyzicky, po schodech do galerie."

Na zdi ve foyeru galerie je velkoformátová tapeta s pohledem na Stříteckého milovaný rybník a s časovou osou složenou z černobílých koláží osobních fotografií i barevných snímků a vizualizací projektů Atelieru 8000.

Dotknout se můžete i Stříteckého pracoviště kolem stolu jsou kusy nábytku z jeho kanceláře, modely, originály designerské tvorby a obrazy malířů Petra Písaříka a Palyho Paštiky. U vstupu do sálu je zrcadlo s potiskem Stříteckého postavy s názvem Setkání. Tématem foyeru je láska k přírodě, práci a lidem, mottem je prosté „vítám vás u sebe".

V temném sále je Kinoautomat, promítající na zdi fotografie, a zářící objekt Hlava, který můžete sledovat zvenčí či do něj vstoupit.

Spoluautoři a Stříteckého žáci Jan Lapčík a Vladan Píša uvádějí: „V hlavě je nepřetržitý tok myšlenek a podnětů reprezentován promítanými obrazy, fotkami, videi a audiem. Život není jen práce. V případě Jirky Stříteckého to platilo dvojnásob. Miloval život a vše, co k němu patří, a ze zážitků života čerpal inspiraci pro své nevšední návrhy."

Projekce v kinoautomatu i hlavě jsou propojeny a řízeny media serverem, realizace je dílem Rudolfa Stříteckého ml. Tématem hlavního sálu je inspirace, tvorba, živočišnost, mottem pak podívejte se do hlavy architekta.

„V katalogu k výstavě jsou formou osobních vzpomínek zachyceny pohledy na Jiřího Stříteckého," pokračuje Mariana Pančíková. Do knihy přispěli teoretici z oboru architektury, přátelé, např. Miroslav Páral a Jaromír Procházka, souputníci i rodinní příslušníci. „Cílem autorů bylo vytvořit pro čtenáře co nejpestřejší obrázek architekta i člověka," svěřuje se Mariana Pančíková. „Výstava a kniha jsou radostnou vzpomínkou na přítele i odvážného tvůrce, ale i snahou o přiblížení procesu architektonické tvorby i obecného obrazu architekta," dodává editorka katalogu.

S úctou k pokoře

Hosté úterního večera byli nadšeni. „Nenechali jsme si vernisáž ujít, neboť Jiřího Stříteckého a jeho kolegy z Atelieru 8000 považujeme za hvězdy architektury, kteří se přitom chovají s pokorou a úctou," přiznali Robert Dúbravec a Denisa Valášková z Útvaru hlavného architekta mesta Martin.

A i vy ostatní se přijeďte podívat, zavzpomínat a nechat se inspirovat, protože tuto unikátní instalaci již neuvidíte. Ani v Českých Budějovicích, kam se v upravené podobě expozice zřejmě přestěhuje.