Jsi mistryní v twirlingu. Co to ale vlastně je?
Moc lidí opravdu tento sport nezná, v České republice je nový. Vznikl z mažoretek, ale už v něm nejde tolik
o pochod. Více se propojuje
s prvky gymnastiky, je to podobné moderní gymnastice
s kužely. Jako nástroj máme mažoretkovou hůlku, ale důležitá je flexibilita, baletní kroky, různé taneční variace. V Americe má tento sport asi osmdesátiletou historii, ale v Čechách oficiálně vznikl až v roce 2007.
Jak dlouho se mu věnuješ?
Právě od roku 2007, byla jsem tu jedna z prvních. Předtím jsem už od pěti let byla mažoretkou.
Co tě přivedlo k mažoretkám a posléze twirlingu?
Ve školce jsem chodila na hodiny baletu a gymnastiky. Když se potom kvůli povodním školka zavřela, hledala jsem něco podobného. Navíc jsem odmalička měla ráda tancování a hudbu.
Spolupracuješ dokonce se zahraničními trenéry…
Jednou z mých trenérek je Francouzka, ředitelka evropské asociace twirlingu. Dále mám trenéry ještě v Itálii, Chorvatsku a Španělsku. Vždycky jednou za čas, třeba o velkých prázdninách, přijedou do Čech a máme intenzivní školení, dvanáct hodin tréninku. Zdokonalujeme se a dělají nám i choreografii.
Co byl tvůj největší úspěch?
Asi několikanásobný titul vicemistryně Evropy, jak se skupinou, tak v sólových vystoupeních.
close
zoom_in
Trénuješ často?
Trénovat musím denně několik hodin, ovšem někdy je to těžké skloubit se školou. Takže když se například uzavírají známky před pololetím, musím cvičení vynechat. Každodenní tréninky neberu jako nepříjemnost, mě to baví a třeba i doma při učení si točím hůlkou.
Co tě na tomto sportu baví?
Pro mě je twirling krásný sport, spojený s flexibilitou, nádhernými kostýmy, každý musí být krásně učesaný a namalovaný, máme spoustu zážitků, je to prostě můj život. Nemohla bych bez toho být.
Vymýšlíš někdy i vlastní choreografie a kostýmy?
Kostýmy si navrhuji nebo spolupracuji s firmou, která nám oblečení ušije, a já pak doma našívám třásně, nalepuji kamínky a flitry. Co se týče choreografií, některé jsou moje a další mi vytvořili zahraniční lektoři. Jinak ale také připravuji na soutěže mladší děvčata, kterým dělám i choreografie.
Vybíráš si i hudbu?
Většinou vybírám s mamkou, protože ona teď vede náš klub a v minulosti tancovala, takže k tomu má vztah. Rodina mi hodně pomáhá, je to také finančně náročný sport kvůli kostýmům a cestování. Jsem vděčná za podporu.
Kam po světě ses podívala?
Světové šampionáty se většinou konají na evropském území, zatím jsem byla ve Španělsku, Francii, Británii, Itálii, Skotsku, Norsku a Chorvatsku.
Jaké máš plány do budoucna?
Chtěla bych cvičit, co nejvíc to půjde. Bohužel už příští rok nastupuji do nejtěžší kategorie – od 18 let výše. To může být dost náročné. Měla jsem i pár zdravotních problémů a kdyby to došlo k tomu, že už nebudu moci dál cvičit, tak bych si ráda udělala porotcovské zkoušky a také zkoušky, díky kterým bych mohla trénovat.
Kdy se tedy v tomto sportu chodí „do důchodu"?
Průměrný věk je asi 25 let. Je to podobné jako v moderní gymnastice, hodně se namáhají klouby. Já jsem se narodila se špatně postavenou nohou, operovali mě a loni na soutěži se mi bolesti vrátily. Nakonec se to zvládlo, ale může to být komplikace.
Twirling bereš jako velký koníček, ale čím bys chtěla být?
Kromě twirlingu miluji grafiku, multimediální tvorbu na počítačích, takže tomu bych se ráda věnovala. Určitě půjdu na nějakou uměleckou vysokou školu, kde je zaměření na grafiku.
