Perfektní skok trénoval tři roky

Krasobruslení rozhodně není jenom pro holky. Vždyť je to pořádná dřina. To tvrdí dvanáctiletý sportovec Martin Bidař, který letos zazářil na zimní olympiádě dětí a mládeže. V soutěži krasobruslařů vybojoval stříbrnou medaili. „Jsem s výsledkem docela spokojený. Myslím, že se mi jízda povedla, ale bohužel tam bylo i pár chyb,“ komentuje.

Bidař se věnuje krasobruslení od čtyř let. Měl k tomu totiž ty nejlepší rodinné předpoklady. „Můj bratr, sestra i mamka bruslili, takže jsem byl od malička na ledě,“ vysvětluje.

Nyní mu sport zaplňuje téměř každou volnou chvíli. Kvůli ranním tréninkům vstává už v půl páté ráno. Na led se pak vrací ještě odpoledne po vyučování. „Hlavně to vstávání bylo ze začátku strašné, ale už jsem si zvykl,“ říká.

Kromě toho jezdí na týdenní intenzivní tréninky do Prahy. Jeden takový jej čeká zrovna příští týden. Občas je pro něj tedy poměrně obtížné skloubit krasobruslení se školou. Naštěstí má jako žák sedmé třídy Základní školy Grünwaldova individuální studijní plán. „Samozřejmě jsem měl už několikrát chuť se na to všechno vykašlat, ale úspěchy vždy převážily. Když člověk stojí na stupni vítězů, je to nádherný pocit,“ dodává.

Nejnáročnější součástí krasobruslařských jízd jsou skoky. Bidař už zvládá i některé trojité. Přiznává však, že to stojí spoustu úsilí. „Než jsem se perfektně naučil axel, trvalo to asi tři roky. Mnohokrát jsem při tom samozřejmě spadl, naštěstí už mě to tolik nebolí, musel jsem přijít na to, jak alespoň padat správně,“ popisuje. Nevyhnula se mu ani zranění. Nedávno jej potrápil výron kotníku, kvůli kterému nemohl na led celý měsíc.

V těchto dnech se Bidař připravuje na velkou změnu. Přechází ze sólového krasobruslení k párovým tancům. Inspiroval jej k tomu jeho starší bratr, který se stejné disciplíně věnuje. „Je mi ale jasné, že budu muset bruslit jinak než dosud. Bude to těžší, protože je třeba dávat větší pozor, aby se nic nestalo,“ komentuje Bidař.

Hudbu k jízdám mu zatím vybírá jeho trenérka a zároveň maminka. On sám má nejraději starší skladby. Nyní bruslí na melodii z filmu Charlieho Chaplina.

Zároveň se také inspirujeu starších kolegů. Pravidelně sleduje přenosy ze světových závodů a se svým oblíbencem Tomášem Vernerem si dokonce už i zatrénoval. „Snažil jsem se od něj hodně odkoukat. Být na ledě s někým tak dobrým je zážitek,“ popisuje Bidař. Jeho snem je jednou závodit na olympiádě.

Hudbu pro jízdy si vybírá sama

Rychlobruslení nikdy nezkoušela ani netrénovala, přesto v této disciplíně vybojovala bronzovou medaili. Dvanáctiletá Adéla Vonešová z Českých Budějovic patří mezi nadějné jihočeské sportovce, kteří uspěli na nedávné zimní olympiádě dětí a mládeže.

„Normálně se věnuji krasobruslení, ale tady byl závod, kdy hokejistky a krasobruslařky soutěžily v rychlé jízdě. Tak jsem to zkusila a vyšlo to,“ vysvětluje Vonešová. Ve své obvyklé disciplíně skončila na třináctém místě.

Žákyně šesté třídy na ZŠ Grünwaldova začala bruslit před pěti lety díky své spolužačce. „Přivedla mě k tomu kamarádka z první třídy. Nejprve jsme se jenom chtěly naučit bruslit, ale mně se to zalíbilo, tak jsem si řekla, že bych mohla jezdit závodně,“ vzpomíná.

Nyní trénuje v Budějovicích pod vedením Ivety Bidařové. Krasobruslení věnuje veškerý volný čas. „Každý den mám dva tréninky, jeden odpoledne po škole a druhý brzy ráno. Musím kvůli tomu vstávat v půl páté,“ popisuje Vonešová. Přiznává, že mnohokrát měla chuť se sportem skončit, pak si to ale pokaždé rozmyslela. „Jsem v tom docela dobrá a chtěla bych získat ještě nějaké medaile,“ komentuje.

Jejími nejoblíbenějšími prvky na ledě jsou piruety a kroky. Zvládá také už všechny dvojité skoky, i když lutz jí zatím trochu dělá potíže. „Někdy ho skočím, ale je těžký, protože se na něj se člověk rozjíždí zezadu,“ dodává. K tréninku proto podle ní neodmyslitelně patří i bolestivé pády a modřiny. To však krasobruslařka musí překonat.

Hudbu pro své jízdy si Vonešová vybírá sama. „Musí být rychlá, aby se rozhodčí nenudili, ale zároveň by tam měla být pomalejší pasáž. Většinou se rozhoduji prostě podle toho, co se mi líbí,“ říká.

Inspirací jsou pro ní také vystoupení zkušenějších kolegů. Poctivě sleduje v televizi všechny důležité závody. Jejím nejoblíbenějším krasobruslařem je Michal Březina.

Ona sama by také chtěla zažít atmosféru důležité soutěže. Sní o tom, že se dostane na mistrovství světa. „S krasobruslením tedy rozhodně končit nehodlám, i když je to někdy náročné,“ uzavírá.