Koncert byl výjimečný nejen tím, že Baboučci vystupovali poprvé v tomto školním roce před posluchači, ale především setkáním této nejmladší jihočeské dechovky s tou nejstarší – s Babouky.
Na tubu podpořil mladé hráče Zdeněk Kříž. „V Baboucích se často střídají sóla, kdežto Baboučci mají některé skladby napsané vyloženě pro jeden sólový nástroj,“ hodnotí rozdíl v obou orchestrech tubista. „Zároveň Babouci mají mohutnější zpěvy,“ dodává Zdeněk Kříž.
Na koncert přišel i Babouk-bicista Zdeněk Voráč, ale prozatím jen jako posluchač. „Hlavní rozdíl je v názvu,“ zamýšlí se bubeník s úsměvem. „Také je v orchestru hodně dívek, zatímco Babouky tvoří pouze muži.“ Voráč pozitivně hodnotil muzikálnost i ladění orchestru. „Myslím si, že většina hráčů zůstane u muziky, protože se dostali mezi lidi a otrkali se. Hrát v takovém orchestru je velká výhoda, i když jsou v hudebkách vyloženě dechovkové kapely spíš výjimkou,“ posteskl si Zdeněk Voráč.
Ani jednoho z Babouků nepřekvapilo, že děti mají zájem hrát dechovku. Podle Zdeňka Kříže je v jižních Čechách dechovka naprosto běžným žánrem pro každou věkovou skupinu.
„Mezi mladými je zájem o dechovku, i když trochu tajený,“ směje se Zdeněk Voráč, který býval učitelem češtiny a hudební výchovy. „Žáci mi také říkali, jak nesnášejí dechovku, a potom se podřekli, že mě viděli v televizi hrát s kapelou.“
A nejspíš na těchto slovech bude něco pravdy – ani jeden z dotázaných Baboučků by si prý dobrovolně dechovku nepustil, ale hrát v ní je baví, ať už kvůli její jednoduchosti, hezkým písničkám nebo fajn lidem, kteří se v Baboučcích scházejí.
Martina Mašková
