Meandrující rameno Vltavy bylo upraveno již před rokem 1837, kdy v těch místech stála soukenická valcha. Dne 18. 9. 1837 koupil valchu Adalbert Lanna a přestavěl ji na pilu. V roce 1841 přistavěl továrnu na výrobu parket. Zavedl také výrobu dřevěných bot, jaké se nosily v Holandsku, ale boty nešly příliš na odbyt, i když naši řemeslníci je vyrobili přesně podle holandských vzorů. Parketárna prosperovala do roku 1873.


Po požáru Stecherova mlýna v roce 1858 vznikly nové objekty v dnešní podobě. Dubové a cizí dřevo řezaly pásové pily poháněné dvěma turbinami. Podle Karla Pletzera se po roce 1858 vyrobilo ročně až 80 000 parket. Parketárna zanikla údajně pro nedostatek dubového dřeva. Pila zůstala v provozu až do roku 1915.


V roce 1915 koupil areál pily a bývalé parketárny Antonín František Stecher, který pilu přestavěl na mlýn a parketárnu na továrnu na poživatiny. Na současném snímku je vpravo bývala pražírna.


Antonín František a Josefa Stecherovi přišli do města ze Sedlčanska na konci 19. století. Asi v roce 1899 koupili dům na rohu ulic Divadelní a Široké, kde měl A. F. Stecher zapsané živnosti „velkoobchod koloniálním zbožím“ a „kupectví“. Po 1. světové válce vlastnila firma A. F. Stecher také továrnu na poživatiny Metropol na třídě Čsl. legií (Rudolfovská), pekárnu a sladovnu. Pro mlýn u Litvínovic se ustálil název Stecherům mlýn a pro dům v Divadelní postavený městským stavitelem Josefem Sandnerem Strecherův dům.


Dnem 1. 7. 1921 přestěhoval prof. Jaroslav Maňák ze Skuherského ulice do Stecherova mlýna meteorologickou stanici, která byla součástí sítě Státního ústavu meteorologického. Jaroslav Maňák (1881-1965), profesor fyziky, byl v příbuzenském vztahu k rodině Stecherů. Bydlel ve Stecherově domě a ve Stecherově mlýně měl letní byt. Meteorologické měření převzal v roce 1920. Do tohoto roku prováděl od roku 1886 měření Franz Weyde (1839-1924) v rámci Ústředního ústavu pro meteorologii a zemský magnetismus.


U stanice ve Skuherskéhio ulici byly problémy s obsluhou, proto Jaroslav Maňák přestěhoval stanici do Stechrova mlýna. Stála na tehdejší květinové zahrádce, dnes je tam trávník, 28 m od budovy mlýna a 5 m od náhonu. Jaroslav Maňák prováděl sám měření. V létě zde většinou bydlel, v zimě tam jezdil na kole (byl sportsman, organizátor letectví, předseda Jihočeského aeroklubu a župní Masarykovy letecké ligy).


Dne 11. 2. 1929 bylo ve Stecherově mlýně naměřeno –42,2 °C. To je nejnižší teplota, jaká byla v historii na území České republiky a Československa naměřena. Ten rok byla mimořádně studená zima, kdy se v jihočeských pánvích dlouho držel třeskutý mráz. V Třeboňské pánvi bylo naměřeno –41,5 °C. V okolí města zmrzlo tuto zimu až 2/3 ovocných stromů. Ještě dne 7. 4. 1929 bylo naměřeno ve Stecherově mlýně –12,3 °C. Toho roku 1929 naopak bylo dlouhé teplé léto. Tropický den 30,3 °C se např. vyskytl až 4. 10. 1939.


V prosinci 1945 přestěhoval Jaroslav Maňák meteorologickou stanici na vodárnu, v Mánesově ulici, kde byla lépe zajištěna dostupná a stálá služba. V roce 1950 Stecherův mlýn vyhořel. Později byl opraven a přidělen do správy n. p. Jihočeské pekárny. Po roce 1990 byl navrácen rodině Stecherů.