Mlynářské řemeslo bylo vážené v celém městě i přilehlém okolí

Vlevo stojí na ostrůvku ve Vltavě torzo Malého či Žitného mlýna, který tehdy za času sokolské plovárny vyhořel. V roce 1930 již Přední mlýn nestál na břehu Vltavy, ale za slepým ramenem Malše. Vltava byla odkloněna na nový Jiráskův bubnový jez a elektrárnu.

Přední mlýn na snímku je relativně nový z roku 1872. Dřív pracoval v těch místech nejméně od roku 1296 Dvorní mlýn, hantýrkou Hofmuel (Zadní mlýn na Mlýnské stoce byl Grabmuel). V roce 1486 prodal Prokop Hofleich Dvorní mlýn městu a potom se začal používat název Přední mlýn. Při příchodu nebo příjezdu Rybářskou bránou z Hroznové ulice byl Dvorní mlýn lokalitou první, to je přední a Příkopní mlýn zadní.

Zásadním předělem stran mlynářské tradice (majitel mlynář pan otec, paní máma, dále stárek, mládek, prášek, děvečky, krajánci) byl rok 1872. Tehdy dne 24. března 1872 prodali potomci mlynáře Vincence Karabáčka Antonín, Čeněk, Anna a Františka Karabáčkovi Přední mlýn s příslušenstvím živnostenskému společenstvu krupařů za 60 000 zl. Mlýn koupili krupaři a obchodníci František Francko, Karel Čertík, Hynek Kott, Josef Pillmann, Šimon Wotruba, Josef Spudt, Jan Litwan, Václav Koutek a Martin Kadlec. Patrně i mlynář ze Zadního mlýna František Coufal. Dohromady se složili a zaplatili dle kupní smlouvy 60 000 zl.

Starý Přední mlýn byl zbořen, základní kámen nového byl položen dne 17. dubna 1872 a již 1. listopadu 1872 prodával krupař Jan Litwan ve svém závodě v Kostelní ulici prvotřídní mouku z nového Předního mlýna. Společenstvo krupařů prezentovalo svůj nový mlýn jako „První společenský umělecký mlýn". Termín společenský znamenalo, že mlýn vlastní více lidí, určitá jmenovitá společnost. Slovo umělecký neznamenalo v 19. století, že by mleli uměleckou kumštýřskou mouku, ale prostě, že to uměli. Dnes se význam umělecký a umění trochu posunul. Tehdy se uměním myslelo, že někdo něco uměl. Mlynář, zámečník, truhlář atd.

Mlynářské řemeslo bývalo vždy české a ve mlýně se mluvilo česky. Když se nějaký speciální název hodil více německy, tak se alespoň počeštil. Císař Karel VI. také stanovil v roce 1736 mlynářské artikule česky. Přední mlýn po roce 1872 byla více továrna, kterou řídili společníci a o ekonomiku a evidenci se starali úředníci. Do roku 1872 měl nejvyšší postavení ve mlýně mlynář. Byl váženým občanem i ve městě a na venkově v přilehlém okolí. V čele mlynářské chasy stál stárek. Vyučený tovaryš byl mládek a učedník prášek.

Označení prášek souviselo s tím, že učedník často nebo pořád utíral a zametal prach ve mlýně. Mlynáři dbali na to, aby podlaha byla čistá, a dokonce říkali, že u nich je podlaha tak čistá, že by se dalo z ní jíst. Mělo to důvod, poněvadž moučný prach byl nebezpečný a rychle hořlavý. Prášek tedy likvidoval výbušný prášek, ale také se díval, jak se mele a jistě si představoval, jak nezametá a je už mládkem.

Ve mlýně pracovaly také děvečky. Důležitá byla paní mlynářka, která někdy také mlela, o čemž svědčí text mlynářské písničky „Hezká panímáma, ta tam mlela sama, tam se něco semlelo." Neuvádí se, co se všechno ve mlýně semlelo, lze z toho však odvodit, že ve mlýně se asi nesemlela pouze mouka, ale vedle dřiny bylo ve mlýně také veselo.

Zdroj: Jan Schinko

Stejné místo v roce 2016.

JAN SCHINKO