Když pořádají v Klubu železničních modelářů České Budějovice návštěvní den, dveřmi proudí zájemci všech generací. Chtějí si prohlédnout několik kolejišť o celkové délce tratí přes 400 metrů. Prohání se tady osobní i nákladní vlaky, zní různé signály a všemu vládne parta nadšenců. Na vánoční výstavu přišlo do Rožnova za pár dnů neuvěřitelných 1533 návštěvníků. Na organizaci akce se podílelo 24 členů klubu a kroužku modelářů, kterých je celkem 40.

Nejstarším členem je 86letý Petr Pazderka. Mezi modeláři má i vnuka. „Toho jsem sem tahal od deseti let,“ usmívá se Petr Pazderka, který při výstavách obsluhuje kolejiště inspirované z velké části nádražím Vyšší Brod. K zakládajícím členům patří i Václav Novák přezdívaný Víťa. „Připravuji skály, které přijdou na kolejiště,“ zmínil při pravidelném klubovém odpoledni nad stolem s formou a speciální hmotou. Do malého modelářského železničního království ale docházejí i mladí členové kroužku. Třeba Jakub Svoboda. „Jsem tu pět let. V rodině tu tradici nemáme, přišel jsem sám,“ říká Jakub Svoboda.

Čísla lokomotiv i informace pro cestující

Velká místnost s kolejišti je zaplněna i spoustou železničních artefaktů. Podle Jiřího Dvořáka, který byl před více než 40 lety hlavním iniciátorem založení klubu, jsou třeba karbidové svítilny ještě předválečné. Na stěnách visí také desítky označení lokomotiv. Sestava čísel na nich ale není nahodilá. „Je to systém Kryšpín,“ říká Jaroslav Novák a připojuje, že systém se jmenuje podle inženýra Kryšpína. První číslo udává počet hnaných náprav, čísla na konci série zase udávají označení samotné lokomotivy. Modeláři zachránili při modernizaci různých stanic také informační panely, které ukazovaly odjezdy a příjezdy. „Zrenovujeme je a z devadesáti procent jsou funkční,“ říká Zdeněk Čermák a připojuje, že se dá díky tomu navolit třeba i informace k vlaku, který by jel na trase Praha - Vídeň - Londýn, i když by ve skutečnosti nikdy takový vlak nejel.

Z činnosti Klubu železničních modelářů České Budějovice. Vánoční výstava. Foto: archiv Klubu železničních modelářů České BudějoviceZ činnosti Klubu železničních modelářů České Budějovice. Vánoční výstava. Foto: archiv Klubu železničních modelářů České BudějoviceZdroj: Deník/Edwin Otta

Jedním z těch, kteří se o modelové kolejiště v Rožnově starají, je Vojtěch Bušek. „Chodím do modelářského klubu prakticky třicet let, od svých devíti," říká o svém koníčku Vojtěch Bušek. Jedenáct let učil na průmyslovce a teď pracuje pro železnici v oboru elektro. Oboje se v modelářství hodí.

Desítky i stovky hodin

„Člověk, kterého to baví, tomu věnuje prakticky všechen volný čas," říká Vojtěch Bušek a dodává, že spousta členů klubu si práci bere i domů. „Je to komplexní koníček," zdůrazňuje modelář. Navrhnout a udělat elektrotechniku, vyrobit modely krajiny nebo vagony, to je nespočet hodin. O náročnosti výroby například lokomotivy ani nemluvě. Kdyby se hodiny zapisovaly, jsou jich i desítky týdně, protože doma na počítačích se dělají projekty a výkresy pro příští práce. Sem tam padne podle Vojtěcha Buška na modelářský koníček i stovka hodin měsíčně.

Nová propojka Branišovské ulice a ulice Na Sádkách. Slavnostní otevření.
Cyklisté kritizují stezku, kterou v Budějovicích postavili od Branišovské

Náročný je koníček i finančně. Dnes sedm vagonů s mašinkou vyjde na 17 až 18 000 korun. Pouhá lahvička barvy o objemu 70 ml stojí stovku… Když se bude vyrábět mašinka podle vlastního návrhu, je to dohromady třeba 1000 hodin. Kdyby se měla prodávat,  odpovídající cenu nikdo nezaplatí, ale pro samotného modeláře stroj takovou cenu má. Ani materiál není zadarmo. Dřevo, kov, elektrotechnika, to vše se pohybuje v řádech tisíců nebo desetitisíců. Železniční modelářství na této úrovni vyžaduje také spoustu znalostí a dovedností. A je třeba mít k ruce i odpovídající nářadí, soustruh, pájky, kvalitnější vrtačku, která vyjde i na deset tisíc, protože je nutné, aby bylo možné do ní upnout vrták o síle 0,2 mm. Nemůže to být obyčejná vrtačka. Do nákladů na krásný, ale náročný koníček, je nutné zahrnout třeba i vytápění místnosti, kde se nacházejí kolejiště v několika velkých modelech.

Naštěstí má klub podporu ze strany města, protože do modelářských řad patří i mladí fanoušci železnice.

Podle Číčenic

Na případných úpravách kolejišť se pracuje mezi výstavami. Ty nejstarší části hlavního modelu byly postavené před 40 lety. Vévodí jim stanice Kamenička. „Námětem kolejového plánu jsou Číčenice, hlavní trať, ze které odbočují dvě lokálky. Budova odpovídá Hluboké nad Vltavou. V podstatě je to model budov, jaké se stavěly na trati z Budějovic do Plzně. Dá se říci všude, podle jednoho projektu," říká Vojtěch Bušek k zákulisí modelářské práce a doplňuje, že nádraží, které je elektrifikované, má zase vzor v Táboře, odkud vyjíždí slavná dráha do Bechyně. I depo je v Táboře podobně situované.

Modely jsou ale podle Vojtěcha Buška i dotvářené tím, kdo je vyrábí. Teď se zrovna chystá přístavba pěti dílů na motivy krajiny kolem řeky Divoké Orlice. „Každý tam vnese, co má rád," upozorňuje dlouholetý modelář a naznačuje tak, že se uplatní i osobní pohled a vkus. Náměty se získávají různě, třeba i z výletů.

Bezdrev se nevejde

Jsou ale i limity, které je třeba respektovat. Technické a hlavně prostorové. Když se staví železnice, najde se trasa, a na tu se povolá stavební firma s dělníky a stroji, která trať provede krajinou po mostech, náspech nebo v tunelech. U modelářů je to naopak. Mají nějaký prostor a do toho se musejí vejít. Musí ale respektovat technické normy - mít třeba jen příslušné stoupání, musí umět zatočit smyčku zpátky… A proto hledají vhodný námět, který si dotvoří.

Protože ale mají v klubovně málo místa, nemohou si třeba některý motiv dovolit. „Nám se tam bohužel nevejde Bezdrev a nádraží ve Zlivi," lituje Vojtěch Bušek. Rybník, to by byla spousta málo využitého místa. Pro zajímavost, kdo si kolejiště a ostatní většinou pořídí koupené, dostává zpravidla model s charakterem švýcarských drah. Na malém prostoru hodně kolejí a hornatý terén.

Z činnosti Klubu železničních modelářů České Budějovice.Z činnosti Klubu železničních modelářů České Budějovice.Zdroj: Deník/Edwin Otta

V současnosti jezdí v Rožnově u železničních modelářů dvacítka vlaků. Další přibudou ve zmíněném modelu, který by se dal nazvat Divoká Orlice. Kdo by se chtěl blíže seznámit s bohatou historii klubu, může využít několik nástěnek s výstřižky v chodbě, kudy se vchází do místnosti plné kolejišť.