Kdy se začalo projevovat, že máte tvořivou duši a ruce?
Už v dětství, moje babička tvrdí, že jsem to vždycky měla v sobě. Ona sama tomu byla příznivě nakloněná, malovala porcelán. Ve všem mě podporovala, i v každé blbosti, což bylo úžasné. Navíc mě kromě tvoření vedla i ke čtení a myslím, že jsem po ní zdědila obrovskou empatii.

Jste úplný samouk nebo jste absolvovala nějaké kurzy?
Občas se snažím absolvovat kurzy, většinou hledám něco zajímavého v zahraničí, ale co se týče vzdělání, nejsem vystudovaná výtvarnice. Na tento obor jsem sice chtěla, ale to bylo v době kádrových posudků a rodiče nebyli ve straně a měli jsme příbuzné v cizině. Tak jsem vystudovaná ekonomka zahraničního obchodu. Nicméně během základní školy jsem chodila do lidové školy umění, kde jsem se naučila základy klasické kresby, malby, základní techniky. Pak jsem až do revoluce kreslila do šuplíku, vyráběla z moduritu a vymýšlela různé blázniviny, například když se narodil syn, nastříkala jsem kostru kočáru a obšila ho. Pořád to ale bylo jen hobby.

Kdy přišel zlom?
Po revoluci sem pomalu začalo něco pronikat z ciziny a pro mě nastal zlom v roce 1998. Tehdy jsem odletěla 
s kamarádkou do Ameriky a ona mi tam ukázala Michaels – síť obchodů s potřebami jenom pro tvoření. A byl to supermarket, ne nějaký malý obchůdek. Trávila jsem tam celé dny, u každého oddělení mají křesílka, kde si můžete sednout, pročítat knihy, prohlížet zboží. Domů jsem samozřejmě vezla kufr plný věcí z Michaels. Navíc Amerika mi dala ještě jeden impuls – když jsem tam ukazovala své výrobky, všichni se divili, proč to mám jen jako hobby 
a neživím se tím. Přesvědčovali mě, že nemusím mít školy, a já si uvědomila, že je to pravda. Takže jsem přiletěla domů a pustila se do toho. Na začátku jsem měla štěstí – potkala jsem holky, které rozjely firmu na dovoz potřeb pro tvoření a vzájemně jsme se podporovaly. V roce 2002 jsem se dostala do televize.

Takže z koníčka se opravdu stalo povolání. Čemu všemu se věnujete?
Společně s manželem máme e-shop s potřebami na tvoření. K tomu já zboží propaguji a ukazuji lidem, jak s ním pracovat. Dále píšu a vydávám knihy, připravuji náměty pro televizní pořad Rady ptáka Loskutáka a jednou nebo dvakrát do měsíce i sama vystoupím před kamerou. Také mám společnost, která pořádá kreativní výstavy a zájezdy na tyto akce do ciziny. A k tomu se věnuji ještě spoustě dalších věcí kolem.

Dokážete říct, kolik různých technik jste už vyzkoušela?
To bych asi těžko spočítala. Nedělám ale například klasická česká řemesla, protože myslím, že na ty je tady spousta odborníků. Já si od nich jen něco vytahuji a aplikuji to do moderních technik. Hrozně ráda hledám něco nového a techniky různě propojuji. Baví mě jezdit do Německa na velké veletrhy, kde ukazují novinky. To, co tam najdu, ale většinou musím upravit pro český trh.

Proč?
Nechci se dotknout žádného Němce, ale je trochu problém s odlišným vkusem. Oni dokážou zkombinovat pro nás nekombinovatelné. Například před lety jedna firmy vyšla s produktem, který umožnil lidem dělat doma sítotisk. Samo o sobě úžasný nápad, ale problém byl s motivy šablon. Některé hrozné jsme hned vyhodili a pak tam třeba byl opravdu krásný obrázek ženy, jenže za ní stál jelen s parohy. Tuhle šablonu jsme nakonec koupili, akorát lidem radím, jak se při tisku toho jelena zbavit.

Jsou i ruční práce oborem, který se během let mění?
Určitě ano, také kreativní tvorba je byznys a aby se obchod hýbal, je třeba pořád přicházet s něčím novým. Za těch deset let jsem například zažila velkou vlnu dekupáže, kdy se polepovalo úplně všechno, často se vrací textilní techniky a nyní jsou na vrcholu polymerové hmoty, které i mě osobně moc baví.

Co je polymerová hmota?
Modelovací hmota. Trochu to zavání srovnání s moduritem, ale technologicky je to jiné. Výhodou polymerových hmot je, že když z nich něco vyrobíte, po upečení se nemění ani tvar ani barva. Navíc se hmota dá i následně zpracovávat – leštit, brousit, vrtat. Pro mě to má další nadstavbu v tom, že nejste ničím omezení, je spousta technik, které můžete využít. I proto jsem nedávno vydala knihu Polymerové nebe, k níž jsem přizvala osmnáct nejlepších českých polymerových tvůrců a požádala je, aby každý představil jeden výrobek krok za krokem. V knize je pak úžasně vidět, kolik různých zpracování a pohledů polymerová hmota nabízí. Vyrábí se z ní především šperky, ale i dekorace nebo bytové doplňky.

Máte vždy nějakou techniku, které se v daném období věnujete více než ostatním?
Tak to má, myslím, každý 
a je to dobře. Když se něčemu chcete věnovat, musíte tomu dát největší pozornost a péči, abyste se dostali na vrchol. Zároveň ale vždy dělám i další techniky. Teď mě nejvíc zaměstnávají textilní techniky a právě polymerové hmoty, protože mě baví ladit oblečení se šperky. Někdy je to až trochu úchylka, protože vždy, když si něco koupím, hned přemýšlím, co bych si 
k tomu přesně vyrobila.

Chystáte nyní něco nového?
Pracuji na knize o modelování pro děti. Tomu jsem se několik let bránila s tím, že nejsem pedagog, ale nakonec mě redaktorka z Albatrosu přesvědčila tím, že mi přinesla ukázat jinou knihu z té edice. Moje profesionální srdce zaplakalo, nápadům tam úplně chyběl drive, a tak jsem se rozhodla, že to zkusím. Pak jsem si uvědomila, že stačí, abych chvilku myslela dětsky, jako když jsem já sama v dětství tvořila. K tomu si navíc dám dohromady pár dětí a budu s nimi tvořit, abych si ověřila, jak jim vše co nejlépe vysvětlit. Už se na tu knížku těším, mám radost, že jsem zase překonala jednu svou metu.

Co děláte s vlastními výrobky?
Snažím se hodně recyklovat. Ono to zní divně, ale mnohdy je dobré vzít něco hotového a dál to upravit, dát tomu přidanou hodnotu. Zároveň se snažím nezavalit se věcmi. Šperky často rozdávám a mám i své oblíbené charitativní organizace, kterým většinou před Vánoci své výrobky věnuji. Oni je pak prodají na nějakém dobročinném bazaru a získají tak peníze. A jinak se snažím svoje šperky nosit, i když teď už si také kupuji výrobky od svých nejlepších žaček.

Trpíte profesionální deformací? Všímáte si například chyb na výrobcích na trzích?
To si pište. Platí ho hlavně o špercích. Když vidím, že jsou špatně udělané, nejraději bych za tím prodejcem šla a upozornila ho. Trpím, když vidím ve špercích otisky prstů nebo když je to celé takové umatlané. To je samozřejmě v pořádku, kdy něco vyrobíte pro maminku nebo kamarádku, ale když s tím jdete na trh, mělo by to mít nějakou úroveň.

V poslední době se hodně věnujete také vaření…
Myslím si, že většina kreativních lidí se chce realizovat ve všech oborech. Já vařím ráda a přistupuji k tomu jako ke tvoření. Stále hledám nové nápady. Teď zrovna jsem na takové zdravé vlně a baví  mě dokazovat, že jíst zdravě neznamená jíst jenom saláty. Mým snem do budoucna je vydat kuchařky. Materiálů už mám hodně, recepty dávám na svůj web a ráda si jídlo fotím. První kuchařku bych chtěla vydat na vánoční trh, měla by mít i speciální formou, chci aby měla vtip 
a byla trochu jiná.

Podědily vaše děti zručnost 
a talent na ruční práce?
Syn vystudoval architekturu, což má s výtvarnictvím leccos společného, a dcera přímo tvoří. Když vidím její výrobky, říkám si, že se na mě už dotáhla a někdy je i pár kroků přede mnou. Jednou jsem doma zmínila, že až budu v důchodu, prodám webové stránky brydova.cz a ona hned vyhrkla, že to přece nemůžu udělat, že počítá s tím, že je převezme.