Jak jste se dostal k programu na podporu navrácení motýlů do krajiny?
Člověk k tomu tak nějak dospěje. Když jsem si pořizoval zahrádku, říkal jsem si, co bych na ní chtěl dělat. Moje odpověď byla: ležet a koukat na motýly. Tak jsem si lehl a zároveň zjistil, že tam žádní motýli nejsou. Tak jsem začal pátrat, co bych pro ně mohl udělat. A tak to začalo.

To vypadá, jako když jsou motýli vzácností. Vždyť se ale dají pořád vidět.
Určitě se dají vidět, ale jen ty běžnější druhy, které jsou navázané třeba na kopřivy, jako babočka. V podstatě jde o to, že motýlů máme 150 druhů a ne všechny se nám tady poštěstí vidět, v běžné krajině jednoduše ubývají.

Zrovna nedávno jsem četl diskusi odborníků o tom, jak motýli ubývají. Oni to dokáží porovnat s dobou před 10, 20 lety a vidí obrovský úbytek. Když si to potom člověk promítne na svoje okolí, podívá se na zahrady, jak vypadají dneska, pochopí. Když jsem byl malý, honili jsme motýly nejraději na hřbitově, protože tam bylo tolik pro ně ideálních rostlin. Dneska se hřbitovy změnily, ale s tím i všechno ostatní. Ne že by to předtím bylo ideální, ale pořád to nějak fungovalo.

V rámci jedné kampaně propagujete činnosti prospěšné pro motýly. V čem tyto činnosti spočívají?
My se snažíme lidi nalákat, inspirovat, že není zas až tak obtížné vytvořit pro motýly vhodné prostředí. Není to o tom, jak chránit vydru, nebo o tom, jak my obyčejní lidé můžeme někde pomoci. Snažíme se jen ukázat, že neposekáním kousku trávy můžeme pomoci nějakému motýlovi.

Pro živou krajinu
Spolek vznikl před čtyřmi lety a dnes má sedm členů. Jeho cílem je nejen snaha o navrácení motýlů do české krajiny, ale i propagace původních druhů rostlin. Ty jsou zdrojem mnohostranně využitelných plodů, nevyžadují pravidelnou péči, navíc vytvářejí přirozené prostředí, ve kterém se může cítit doma mnoho užitečných živočichů.

Proč jste si vybral právě motýly?
Motýly se snažím propagovat z toho důvodu, že když řeknu hmyz, tak to nikoho zajímat nebude, ale motýli jsou pořád atraktivní. Pro mě je to nejatraktivnější skupina hmyzu. Nikomu nevadí, nikoho neobtěžují.

Jde o to upozornit na možnosti, které lidi mají k tomu, aby jim mohli pomoci. Doufám, že si lidé skrze to uvědomí, co se všeobecně děje. Nechceme říkat, teď se tady seče golfové hřiště, to je hrozný. My se snažíme ukázat, že pokud člověk kousek louky nechá neposečený, je úžasné sledovat, co se tam děje, a pak člověk může motýlům také pomoct.

Motýli pro svůj život tedy potřebují vysokou trávu s květinami?
Ano. Když je krátká tráva, tak byliny, i kdyby v trávě byly, nestihnou vyrůst. To znamená, že se motýl nenapije. Pokud je tráva krátká, housenka v podstatě umře, protože housenky, obzvlášť ty malinkaté, jsou hrozně citlivé. I kdyby se tam vylíhlo vajíčko, tak jej sluníčko nejspíš zabije. Housenka potřebuje pořádnou květinu.

V Budějovicích je několik lokalit, kde uzpůsobujete krajinu pro motýly. Jak o louky pečujete?
Jedna z lokalit je u Vrbenských rybníků. Tam je to zanedbaný tankodrom. Kdysi tam bývaly louky, potom na místě hospodařila armáda, pak nikdo, takže v současnosti je lokalita zarostlá. A čím víc je to zarostlá, tím rychleji odsud motýli mizejí.

Já jsem tam dlouhodobě trpěl, že se tam s tím nic nedělá, což byl také jeden z důvodů, proč jsme s celou akcí začali.
Potom máme lokality, kde už něco je. To je například u Rudé hvězdy na náplavce. Tam už byl krásný svah, výsušná louka s mateřídouškou. Pro mě osobně krásná louka, když je na louce mateřídouška, tak jsem spokojený. Tam jen stačí to celé neposekat.

A pak jsem se od kamaráda, odborníka, dozvěděl, že motýli táhnou kolem řek. Další lokalita je tedy podél cyklostezky směrem na Hlubokou. Zde se vyskytuje modrásek bahenní, který je evropsky sledovaný motýl, takže se snažím trochu angažovat, aby tam zůstávaly zelené ostrůvky.

Jaká je spolupráce s městem?
Musím říct, že nejen s městem, ale i Povodím Vltavy je skvělá domluva, funguje to. Takže se tak nějak pomalu snažíme rozpínat. V loňském roce jsme kampaň spíše testovali, jestli nebudou nějaké stížnosti, protože údajně jsou lidé zvyklí volat na město a hlásit, že někde není posekáno. Ale nikdo nevolal.

Jak tedy motýly na své zahrádky nalákat?
Pro nás lidi je nejsnazší nalákat motýly na nektarodárné rostliny. Patří mezi ně třeba dobromysl. Jsou to většinou zahradní kytky, levandule. Všechno, na co létají včely, čmeláci i motýli. Snažím se podporovat, aby lidi právě takové rostliny vysazovali. Když vysadíte jehličnan, túji nebo cypřiš, to nikdy ničemu nic nedá. Obrovskou moc v tom mají zahrádkáři, kteří operují se zatravněnou plochou.

Čím se motýli živí?
Dá se to paušalizovat na původní druhy rostlin, křovin a keřů. Většina je navázána na původní rostliny. Jakmile je to něco jiného, tak to dělá problémy.

Jak dlouho motýl žije?
Třeba žluťásek je superman, ten žije skoro rok.

To je ale i tak strašně málo.
Na motýly ne. Někteří žijí třeba jen 14 dní. Já myslím, že dva týdny až měsíc bude tak průměr. Musíme počítat s tím, že mezi motýly je obrovská úmrtnost. Měli bychom si vážit chvíle, kdy nějakého vidíme, protože takových chvil se nám moc nenaskytne.

Když jste byl menší, sbíral jste motýly?
Ano, sbíral. Ale musím se obhájit, tehdy ještě nebyly takové foťáky, abych si mohl udělat snímek, když motýl na chvilku někde přistane.

Balil jste na sbírku motýlů holky?
To ne, tak dlouho jsem to nevydržel. (Smích) Tenkrát jsme byli hrozně deprivovaní. Neměli jsme playstation, tak to byla jiná doba. Ale zase jsme měli partu, běhali jsme venku a hledali něco zajímavého.

Jaký mají dnešní děti podle vás vztah k přírodě?
Mám dvě malé holky a na nich je vidět, jak má člověk od mala přirozený vztah k přírodě. Ony berou v podstatě cokoliv jako kamaráda. Ať je to člověk nebo zvíře, hmyz nebo motýl, všechno berou rovnocenně. A my je v tom učíme dělat rozdíl.