Situaci kolem českobudějovického Kontaktního centra Háječek pro lidi ohrožené drogou, kterému magistrát nedává peníze na provoz a pro příští rok s jeho službami vůbec nepočítá, sledují pozorně i rodiče klientů.

Sešli jsme se s matkou jednoho z nich. Její jméno je redakci Deníku známo, ale kvůli utajení si žena přeje zůstat v anonymitě.
Syn vše zapíral
„Asi před čtrnácti nebo patnácti lety ještě slovo drogy bralo naší společnosti dech a o takových věcech se jenom šeptalo,“ vzpomíná ustaraná matka, jejíž syn se stal na drogách závislý.

„Ani my jako rodiče z menšího města na jihu Čech jsme netušili, že něco takového by mohlo potkat naši rodinu. Nikdy nebyl sebemenší problém, který by se vymykal normálu. Když jsme se pak čím dál víc domnívali, že se tato problematika začíná týkat i našeho syna, tak jsme se pídili po dostupných informacích v Českých Budějovicích, Písku nebo v Táboře. Hledali jsme odborníky, kteří by nám poradili, jak se člověk, který bere drogy, vůbec chová, jak se projevuje. Nevěděli jsme, jestli ho třeba zbytečně nepodezříváme a není to jenom zastydlá puberta, geny nebo povaha….“
Matka vzpomíná, že syn tehdy všechno zapíral, odmítal se o takových věcech bavit a už vůbec nebyla možnost se s ním do nějakého kontaktního centra dostavit.

„Uplynulo hodně let a po všech peripetiích se syn ocitl v péči doktorky Kvetoslavy Kotrbové v protidrogovém centru v Háječku v Českých Budějovicích,“ pokračuje žena z malého jihočeského městečka.
Celá rodina v akci
„Od tohoto okamžiku do terapií a léčby byla vtažena i celá naše rodina. Konečně po dlouhých letech spolupracoval i s námi odborník na vysoké úrovni. Byl ochoten věnovat nejen našemu synovi, ale i nám také spoustu svého volného času a to vše bez nároku na odměnu z naší strany.“

Žena s vděčností vzpomíná, jak syn mohl doktorce Kotrbové, která Kontaktní centrum Háječek vede, kdykoliv zatelefonovat a požádat o radu a pomoc.
„Nejdřív jsem tomu všemu nevěřila, ale opak byl a je pravdou,“ usmívá se žena. „Zásluhou doktorky Kotrbové je v současné době syn v léčebně v Červeném Dvoře a všichni, včetně syna, pevně věříme, že se všechno v dobré obrátí.“

Příbuzní některých klientů, kteří se stali drogově závislými, se teď v K–centru Háječek scházejí, vyměňují si zkušenosti a navzájem se povzbuzují.
„Osobně se setkávám s rodiči ostatních dětí, kterým se Kvetoslava Kotrbová také věnuje. Z vlastní zkušenosti mohu proto potvrdit, že náš syn není zdaleka jediným případem, kdy jako klient Háječku nastoupil dobrovolnou léčbu v Červeném Dvoře. Zdejší terapie jsou velmi úspěšné.“
V současné době je šest stálých klientů Kontaktního centra Háječek v ústavní léčbě, což nejenom pracovníci zdejšího centra považují za velký úspěch.
Prostor odborníkům
Magistrát Českých Budějovic však centrum opakovaně odmítl finančně podporovat a pro příští rok vybral jiného poskytovale služeb.
„Proto mě překvapil novinový článek, když jsem se dočetla, že Háječek končí a jeho činnost přebírá občanské sdružení Prevent,“ pokračuje matka klienta, který podstupuje náročnou léčbu závislosti.

„Hlavně pro nás, rodiče klientů doktorky Kotrbové, je to nepochopitelné a rádi bychom znali odpověď, z jakých důvodů se má něco, co prokazatelně funguje, nahrazovat něčím, kde je výsledek nejasný. Už jenom proto, že je velice těžké získat důvěru klientů ve svého terapeuta,“ říká rozhodně žena.
„Tím nechci zpochybňovat odborníky, kteří by měli nastoupit na místo současně pracujícího centra v Háječku. Ale nechápu, proč jsme i v tomto případě svědky toho, že ty, kteří umí, místo aby naše společnost vyzvedla a zviditelnila, tak je a jejich práci znevažuje? Místo toho, aby se tito odborníci zabývali prací s klienty, ztrácí svůj čas obhajováním své dosavadní činnosti.“

Matka klienta si myslí, že pracovníci Kontaktního centra Háječek by měli svoji práci vykonávat dál.
„Dejme prostor odborníkům, kteří prokázali, že svou práci dělají dobře,“ říká žena za sebe i za rodiče, jichž se naštěstí tento problém zatím ještě netýká.
Nesoudit druhého
Matka dospělého klienta, který se nyní léčí z drogové závislosti, přiznává, že po všech těch letech, co jako rodiče dítětě závislého na drogách prožili a prožívají, se jí o tomto problému stále těžko mluví.

„Ráda bych proto použila slova z jednoho článku známé Terezy Pergnerové, která velmi výstižně, přesně a bez emocí popisuje cestu z nebe do pekla a zpátky,“ říká žena a cituje:
„Nikdo z nás není na světě od toho, aby kohokoli soudil. Nikdo si nemůže být stoprocentně jistý tím, co ho zítra potká, jak se zachová, co udělá v nepředpokládané a psychicky náročné situaci.“