Poprvé se spolu setkali 
v zaměstnání. Oba totiž tenkrát pracovali u Českých drah. Helena Holická jako účetní, Karel nejdříve jako výpravčí, potom také jako účetní. „Ta pomyslná jiskra u mě přeskočila, když jsem byl v Táboře a manželka tam přijela 
s výpravou z Budějovic. Tam jsem na ni zamířil, ale ona si toho samozřejmě ani nevšimla," vzpomíná Karel Holický.

Než přišla žádost o ruku, nějaký čas spolu mladý pár ještě randil. „Manžel dojížděl z Třeboně, odkud pochází," vypráví Helena Holická. „Vzali jsme se až po dvou letech, kdy jsme spolu chodili," dodává. Na žádost o ruku ale ani jeden z nich nezapomene. „To je vždycky takový zážitek, kdy se na to člověk připravuje a pak to stejně vykoktává," říká 
s úsměvem Karel Holický.

Původně měla být svatba 
v červnu, nakonec se ale snoubenci vzali 11. září 1954 na českobudějovické radnici. „Šla jsem do toho dobrovolně, ale svatbu jsem oddálila o čtvrt roku, protože se mi to zdálo ještě brzy," vysvětluje Helena Holická.

Po svatbě bydleli novomanželé pár let u rodičů Heleny.  To byla podle Karla Holického v jejich manželství největší zatěžkávací zkouška. „Nejdřív jsme bydleli u rodičů,  a to bylo nejkritičtější období," vypráví. „Bydlet s rodiči, to je pro mladé páry vždycky nebezpečí," říká Karel Holický.

Podle něj je důležité, když se manželé osamostatní. To se jim také podařilo, když získali od města byt. Pak začal skutečný manželský život. A trvá šťastně až dodnes.

„Na své manželce mám nejraději asi všechno, opravdu. Je dobrá," směje se Karel Holický. Paní Helena na svém muži zase obdivuje jeho smysl pro humor. „Mně se na něm líbí, že je veselý a že nezkazí žádnou legraci. A pak také, že je starostlivý," dodává.

Hádek si manželé Holických moc nepamatují. Snažili se totiž nebrat všechno až tak vážně. „Když jsme se pohádali, stejně jsme to dlouho nevydrželi. Vždycky jsme se na sebe začali smát. A byl konec hádek," vypráví Helena Holická.

Recept na dlouholeté manželství ani jeden nezná, podle Karla Holického je to ale v největší míře o toleranci a  zodpovědnosti. „Člověk musí být odpovědný k rodině," myslí si.

Ne nadarmo se ale také říká, že láska prochází žaludkem.„Muži musíte podstrojovat. Musíte ho chválit a říkat mu, že je nej a nej. A pak mu také splnit vše, co mu na očích uvidíte," radí Karel Holický. „To jsem ale nikdy nedělala," dodává s úsměvem jeho manželka Helena Holická.

Grafika.

Své ano si řekli ve výběhu medvědů

Zájem 
o svatby stále trvá. Jen v Českých Budějovicích se od začátku roku uskutečnilo 250 svateb a šest registrovaných partnerství. Věk snoubenců  přitom bývá různý. „Samozřejmě, že se berou spíše mladší páry, občas  i starší, není 
v tom ale žádné pravidlo," říká Jitka Welzlová, tisková mluvčí Magistrátu města České Budějovice.

Stejně to mají i v jiných městech na Budějovicku. 
V Lišově letos doposud oddali 8 párů, z nichž všichni byli mladí a rodáky příslušného matričního obvodu. Ve Zlivi těch svateb proběhlo okolo 20, hlavními postavami byli také převážně mladí snoubenci.

Tady se ale berou i lidé odjinud. „Teď bych řekla, že se tu nechávají oddávat i lidé, kteří nebydlí přímo v Jihočeském kraji," uvádí Bohuslava Plecerová z Matričního úřadu ve Zlivi. Zde svatby probíhají převážně v přírodě. „Od května do září, října oddáváme většinou u penzionů na zahradě," dodává Bohuslava Plecerová.

Podobnou zkušenost mají 
i v Lišově nebo Trhových Svinech. Tady také probíhají  
v letních měsících svatební obřady v přírodě. Obecní úřady se požadavkům snoubenců snaží vycházet vstříc. Žádných netradičních požadavků se tady ale nedočkali. „ Každá svatba je kuriózní, vždycky se něco najde," sděluje Eva Pokorná, vedoucí oddělení matrik Trhové Sviny. „Lidé to mají různé, do jisté míry i podle zálib. Jednou se nám stalo, že nevěstu na svatbu přivezl tatínek na lodi," dodává Eva Pokorná.

Netradiční svatbu zažili 
v Hluboké nad Vltavou. „Jednu svatbu jsme tu měli na palubě lodi," vypráví Zdeňka Dusilová z tamní matriky.  
„V loňském roce jsme ale oddávali v zoologické zahradě ve výběhu pro medvědy. Ty tam ale nebyli," dodává.  V Hluboké je zájem o svatby stále vysoký. Letos tu bylo prozatím oddáno 185 párů snoubenců jak z celé České republiky, tak i ciziny. Na žádost snoubenců tu také oddávají na jiném místě než v obřadní síni na zámku.

Netradiční  svatbu občas zažijí i oddávající na radnici 
v Českých Budějovicích. „Netradiční byla třeba nedávná kamenná svatba, konají se tu ale i svatby v historických kostýmech, svatby porcelánové, zlaté nebo dokonce diamantové," říká Jitka Welzlová.

Po 75 letech soužití se slaví nebeská svatbaSvatba je stvrzením celoživotního slibu věrnosti. Připomínat si svatební den je možné téměř každý rok. Jak se  ale jmenují ta nejvýznamnější jubilea?

•    Cínová – Nebo také růžová svatba se slaví v 10. roce manželství. Vhodným dárkem je výrobek z cínu nebo růže.

•    Porcelánová – Manželé ji slaví 20 let po svatbě. Jako dárek si většinou dávají čajové soupravy z porcelánu, ti pragmatičtější např. zubní korunky.

•    Stříbrná – Ke čtvrtstoletí  společného  života si partneři věnují stříbrné šperky nebo nádobí.

•    Perlová – Po 30 letech společného soužití manžel daruje své ženě perlové náušnice. Muži zase ocení zdobené kapesní nože.

•    Korálová – K 35. výročí si manželé mohou dát léčivé mořské korály.

•    Rubínová –  Svatba se slaví jako 4. kulaté výročí. Svou ženu muži potěší rubínovým náhrdelníkem.

•    Safírová – Tu si připomenou partneři po 45 letech manželství. Vhodným dárkem je šperk.

•    Zlatá – Slaví ji manželé po 50 letech. Typickým dárkem je zlatý přívěšek.

•    Diamantová – Tu si partneři připomenou 60 let po svatbě opět šperkem.

•    Platinová –  Nebo také svatbu milosti partneři slaví po 70 letech.

•    Nebeská – Svatbu oslavují manželé po tři čtvrtě století. Největším dárkem pro ně je možnost být po tolika letech stále spolu.

KLÁRA SKÁLOVÁ