U Kubatova pomníku nedaleko obce Zbudov se konalo už třetí Setkání na Blatech. A neoficiální hymna kraje mezi Šumavou a Hlubokou musela být slyšet…

Pochvaly se ale dočkalo celé odpoledne, které bylo zároveň setkáním rodáků. „Je to krásná akce," ocenila příjemné posezení s písničkami Marie Böhmová z nedalekého Dubence. „Zpíváme všecko, my jsme velcí zpěváci," zdůraznila seniorka, která připustila jen jeden malý nedostatek, způsobený věkem. „Tancovali bychom, ale nemůžeme," poukázala s úsměvem na delší čas, který už uplynul od školní docházky, Marie Böhmová.

Setkání na Blatech začala pořádat obec Dívčice před třemi lety, když byl opraven Kubatův pomník. „Teď je to tu krásné, bylo to tu úplně zpustlé," chválily novou úpravu sousedky u jednoho ze stolů a neopomněly připomenout, že místo a cesta k pomníku byly oblíbeným cílem vycházek zamilovaných.

Ve chvíli takového vzpomínání zaznělo z pódia od Netolické pětky: „Kubato, Kubato." A Ludmila Dvořáková, po chalupě Laznů ze Zbudova, připomněla, že píseň je spjata s její rodinou. „Tu píseň napsal bratr našeho dědy. Byl to farář u křižovníků v Praze. Když k nám přijel, dostali jsme pytlík pralinek," vybavuje si stále i po letech Ludmila Dvořáková a dodává, že celý „Kubata" má 72 veršů. „To by zpívali do rána," dodala s nadsázkou na adresu neotřesitelného hitu.

Přitom není jisté, že rychtář Jakub Kubata je skutečná historická postava. V roce 1904 mu ale byl u Zbudova postaven pomník. Podle legendy rychtář Jakub Kubata „dal hlavu za Blata". Podle všeho ale Kubata byl snad sedlák popravený ve sporech s vrchností v 16. století v jiné věci a známý spor o pastvu na Blatech je o mnoho pozdější. Přesto, že není jisté, že Kubata vůbec žil, je po léta uctívaným symbolem boje za spravedlnost a práva sedláků. Na odhalení pomníku se přišlo podívat v roce 1904 asi 30 000 lidí.

Sobotní setkání se neobešlo bez muziky, o kterou se u Kubatova pomníku postaral Prácheňský soubor písní a tanců a také Netolická pětka s kapelníkem Jiřím Čížkem. Jeden z členů kapely František Penc zmínil, že uskupení hraje asi deset let, a připojil, že někdy mívala pětka také šest členů, pokud si to vyžádaly okolnosti. Nejmladším členem muziky je Petr Kavlík, který pokračuje v rodinné tradici. „Hraju na trubku, táta hraje na baskřídlovku," vysvětlil Petr Kavlík. Netolické ještě doplňují Jiří Pecka a Josef Šanda.  Často se v sobotu hrálo na přání. Samozřejmě i „Kubata". „Chtějí ji hrát už teď, že je to zvykem hrát dvakrát," poznamenal ještě dávno před koncem setkání Jiří Pecka o jedné z přestávek k málo obvyklému provedení jedné písničky dvakrát za akci, protože s velkým hitem se počítalo až jako s vrcholem programu

Posezení bylo i příležitostí k procházce rodinnými historiemi. O Zbudovu například nasbíral deset sešitů povídání o chalupách a jejich majitelích Václav Ira. „Můj děda byl písmák, zajímal se o rody a usedlosti," říká Blanka Irová. A že nešlo o marnou práci, dosvědčuje například Růžena Novotná. „Můj táta si to půjčil, opsal a začal si to doplňovat podle sebe," vysvětlila Růžena Novotná.

Poznámky mají tím větší cenu, že někdy třeba chybí obecní kroniky a s odchodem pamětníků nenávratně některé vědomosti navždycky mizí.

Co ale nad Blaty zřejmě přetrvá, pokud budou místní chtít, to bude Kubatův pomník, jako svého druhu symbol zdejší pospolitosti, a legenda o něm.