Na Dačicku vznikne unikátní 3D socha. Navrhnou ji a vytvoří školáci

Jak upřesnila za realizátory Marie Hazuková z MAS Česká Kanada, v prosinci zapojené školy odstartovaly dvouměsíční sběr lahví pro výrobu. „Z nich poté specializovaná firma Purum z Plané nad Lužnicí vyrobí tiskovou strunu do 3D tiskáren, kterou posléze použije pro tisk částí sochy,“ přiblížila.

Každý vytvoří svou část

Architektka Kateřina Nováková a ředitelka zapsaného ústavu PETMAT a spoluředitelka firmy Plastenco vysvětlila, že z vítězného návrhu vzejde 3D model, který rozdělí na jednotlivé díly. „Na speciální stránce si pak školy zvolí svou část skulptury, ke které jim poskytneme tisková data a oni si ji vytisknou,“ popsala za partnera projektu.

Jitka Hvězdová spoluředitelka firmy Plastenco dodala, že hlasování chtějí rozšířit, co nejvíce. „Rádi bychom to rozšířili do celé republiky, abychom inspirovali i další školy a regiony,“ uvedla. Výhoda je podle ní podpora kreativity v souvislosti s digitální technologií, která se stává výborným vzdělávacím prostředkem. „Nejenže jsou děti ve škole a něco se technicky vytiskne, ale propojí svou fantazii a představivost, něco vymyslí a pak se to zhmotní,“ řekla Jitka Hvězdová.

Andělé nad Panskou rozčísli Hradec vejpůl

Kostka jako symbol

Děti se díky projektu tak stanou malými designéry. Školy díky tomu oživí i 3D tiskárny, které získaly. „Nazvaly jsme projekt 3Dění – Život v kostce, protože je to velice blízké Dačicím. Kostka je krásný objekt ke zpracování a vzniku návrhů,“ podotkla Nováková.

Cirkulární ekonomika podle ní není jen klišé, a tak ji převedli do materiálního světa. „Znamená to, že vezmeme plastový odpad, vytvoříme se 3D tiskové vlákno a přetvoříme ho do jiné věci, vrátíme ho zpátky do života. Výrobu sochy navíc sdílíme, zapojujeme množství lidí do výroby a vývoje recyklátu,“ vysvětlila s tím, že prvních projektů se účastnila široká tiskařskou veřejnost.

Stát může na náměstí, na radnici, či u škol

Projekt nadchnul i starostu Karla Macků, který již nyní přemýšlí, kde by město mohlo společnou práci dětí vystavit. „Líbí se mi to moc, místní akcí plán propojil tři věci, spolupráci, techniku, kterou jsou díky MAS Česká Kanada školy vybavené a třetí je ta rovina enviromentálního přístupu, kdy děti prakticky uvidí recyklaci materiálu,“ poznamenal.

Místo by mohla najít na Palackého náměstí v Kancnýřově sadu. „Máme tu místo, kde stál původně pomník, další prostor je na radnici ve venkovním prostoru, nebo také před oběma školami Komenského, či Boženy Němcové, je prostor,“ dodal Macků. Osobně by ho potěšilo, kdyby žáci navrhli něco, co poukazuje na budoucnost. „Nemusí tam být symboly, ani žádná historická dačická osobnost. Vzhledem k tomu, že jsme hospodářské a průmyslové centrum Jindřichohradecka, tak si myslím, že s technikou by se to dalo krásně propojit,“ konstatoval starosta.

Do Hradce přiletí plastový 3D anděl

Mozkomorové v Panské i anděl na fontáně

V roce 2018 šlo například o sousoší Paralelní svět andělů visící v Panské ulici v Jindřichově Hradci, které dělilo Hradečáky na dva tábory. „Tento projekt si našel řadu příznivců i odpůrců, andělé dostávali různé přezdívky. První byl Kulich, pak druhého počastovali Terminátor, anebo jim říkali Mozkomorové,“ připomněla Marie Hazuková.

Podle Kateřiny Novákové měli symbolizovat rodinu. „Umění má vzbuzovat debatu a emoce, nezáleží na tom, jestli pozitivní nebo negativní, a to se v tomto případě povedlo. Šlo v podstatě o roztomilé sošky, andělskou rodinu slouženou z žen, mužů a dětí, která se úplně všem nelíbila,“ doplnila s tím, že toto dílo stále putuje a je žádané. „Ty andělé pořád někam jezdí, žijí si svým životem. Pořád někdo volá, že by si je rádi někam pověsili,“ popsala Nováková.

Jeden student do jednoho z prvních projektů implementoval systém Krýzových jesliček. „Ten dobře ovládal i 3D tisk, když se točilo klikou, tak anděl třepotal křídly. Navíc byl krásně nasvícený,“ upozornila na jedno z prvních děl, které získalo i ocenění český rekord.

I tato socha byla vystavená v Jindřichově Hradci, na fontáně. „Zajímavostí je, že všechny sochy dobře zvládají klimatické podmínky a mohou být díky materiálu dlouhodobě venku, většina z nich byla na veřejných místech šest týdnů, v mrazu a sněhu,“ uzavřela Kateřina Nováková.