Hlavní atrakcí odpoledne byl poválečný kluzák Z23 Honza, který dodnes létá. „Připravili jsme i výstavu fotografií z létání na Dubičném, ukázky padáků a besedu s pamětníky,“ uvedl některé body programu starosta Dubičného Pavel Brůžek. K vidění byla i rogala a další technika a věci, jež souvisejí s létáním. Nad obcí prolétlo i několik ultralehkých letadel.

Plachtařský život začal na Dlouhém vrchu v roce 1932. Dnes se zde létá spíše výjimečně, ještě před několika desítkami let však byl „hlavním sídlem“ rogalistů z Budějovicka.

Sobotní sraz přátel létání pořádal spolu s obcí Plachtařský klub historických kluzáků. Akce měla připomenout 85. výročí založení Masarykovy letecké ligy, organizace, která přispívala k rozvoji letectví v ČSR pod heslem „Vzduch je naše moře“. Zároveň je letos 79 let od prvních plachtařských letů na „Dubičáku“.

Fotky, které přivezli členové plachtařského klubu ale nebyly jen o létání u Dubičného. „Naši kmeti pamatují celé začátky,“ upozornil, na starší členy klubu Jaromír Voců s tím, že se postupně neplachtilo jen na Dlouhém vrchu, ale i na dalších místech. Ta se postupně využívala více, než lokalita u Dubičného. Nepříznivě Dubičák ovlivnilo například letiště v Plané, protože přes kopec vedla jedna z letových tras.


Kolem roku 1975 nabral vrch druhý plachtařský dech díky rogalistům. Jejich počátky jsou v regionu spojeny s několika nadšenci. „Štěpán Machart senior, Machart junior, Pavel Janoušek a Jirka Holub,“ lovili v sobotu pamětníci z hlav některá jména. „Měli jsme kamaráda, který měl známý ve Francii a v nějakém časopisu jme objevili, že existuje rogalovo křídlo,“ svěřil se Milan Kubáň s tím, že původně to byl nápad pro kosmonautiku, jak zajistit přistání na cizích planetách. Využil se ovšem i na Zemi při plachtařině.

„První rogala byla z jasanových tyčí,“ líčil Kubáň a dodal, že kryt konstrukce tvořila látka padáků. Někteří dokonce zkoušeli uplatnit i záclony. Materiál totiž měl být propustný, aby se rogalo spíše neslo, než klouzalo vzduchem. Nakonec dočasně zvítězil upravený polyetylen, určený původně na skleníky. Ten také musel být „vzdušný“. „Devět padesát stál metr. Devět rogal jsem ušil,“ pamatuje si přesně i po letech Petr Lhotka a dodává, že má na Dubičáku 480 startů. „Lezli jsme tu jak včeličky, hore, dole, hore, dole,“ doplňuje Lhotka .

Na adresu svého kolegy pak připojil, že bylo velkou atrakcí, když Milan Kubáň vozil z Budějovic rogalo složené za kolem, díky dvěma kolečkům přidělaným na konstrukci křídla. I mezi rogalisty se ovšem pokrok posouval. „Jednou jsme měli skládací rogalo, byl to balík jen metr osmdesát na délku. Dvacet kilo to mělo,“ říká i po letech s pýchou v hlase Ivan Kubáň, další člen početného leteckého klanu.

„Pro amatéry nebylo nic jiného než rogala přístupný,“ zmínil k tomu Čestmír Gütter, který na Dubičák přijel v sobotu za kamarády. Zdůraznil, že sám zde nelétal, prosazoval totiž tento způsob plachtění na Šumavě.

V pozdějších letech mezi rogalisty patřil například i bývalý český reprezentant Václav Wölfl z Českých Budějovic. „Zjara 1984 jsem se tady učil létat. Štěpán Machart junior a Sváťa Kubáň byli moji instruktoři,“ zavzpomínal Wölfl a dodal, že velké akce se sám naposled účastnil v roce 2007. Tehdy se mistrovství republiky konalo v Krkonoších a druhá polovina ve Francii. „Od té doby létám jen občas,“ poznamenal Wölfl.

Jeho slova ale naznačila, proč v poslední době znovu Dubičák osiřel, a to i od rogal, podobně jako dříve od plachtařů. Plachtařům moc nepřáli vojáci, rogalisty odlákaly lepší podmínky jinde.

Místní pamětníci ale pořád na letce na neobvyklých křídlech vzpomínají. „Měli uskladněná rogala u nás ve stodole. Ještě ty trojúhelníkové typy. Dnes už jsou šípového tvaru. Jezdili sem nejen o víkendu, ale i ve všední den. Kolikrát jsem lítal se žebříkem a sundaval je ze stromů,“ říká o rogalistech Miroslav Dašek. „Já jsem se sem přistěhoval později. Statek je po jméně u Kneisslů. Žena tady ale vyrůstala, ta zažila zdejší létání od dětství,“ zmínil Dašek a dodal, že ještě žijí i starší pamětníci.

Příští rok by se plachtaři měli sejít u Dubičného znovu. „Bude výročí osmdesáti let, kdy na Dubičném startoval profesor Maňák, velká postava jihočeského létání,“ připomněl Jaromír Voců.

A možná se návštěvníci dočkají i toho, že se ve vzduchu objeví i nebeská blecha. „Teď stavím nové křídlo, ale mám alespoň motivaci, abych ho dokončil,“ říká k pozvání kolegů pilot Petr Šlechta, který do vzduchu vyráží ne na rogalu, ale se zvláštním typem malého letadla.