Když chtěl jít ven, musel si s sebou brát pušku a světlici na obranu proti medvědům, spal v jedné místnosti s dvaceti dalšími lidmi, přes den se živil sušenkami. Přesto zkušenost bez váhání označuje jako skvělý zážitek. Jednadvacetiletý Ondřej Otáhal je jedním ze studentů Jihočeské univerzity, kteří se zúčastnili letošní expedice v Arktidě. Na norském souostroví Svalbard strávil dva týdny.

Ondřej Otáhal právě nastupuje do třetího ročníku oboru Všeobecná biologie na Přírodovědecké fakultě. Na výzkumnou expedici jel poprvé. „Zpracovávám bakalářskou práci na téma motolice, které se vyskytují v mořských organismech právě v okolí Svalbardu, takže mi doporučili, abych se zúčastnil. Já jsem vůbec neváhal, už jsem totiž chtěl jet v prvním ročníku, ale tehdy to nevyšlo," vysvětluje.

Přiznává však, že měl z pobytu v Arktidě trochu obavy, 
a proto se před odjezdem vyptával zkušenějších kolegů. Ti mu doporučili hlavně vzít 
s sebou kvalitní boty s tvrdou podrážkou. „Kupoval jsem si kvůli tomu pohorky. Pak je důležité mít nepromokavou větru odolnou bundu, protože jste u moře. Vše se musí sbalit do jedné krosny," doplňuje.

Studenti nejprve cestují letadlem do správního centra Svalbardu Longyearbyen, poté se ještě přepravují na člunech do zátoky, kde expedice sídlí. Na místě se pak každý den věnují svému výzkumnému projektu. „Já jsem lovil mořské organismy, především ryby a snažil jsem se je pitvat. Pak jsem zpracovával vzorky motolic. Zároveň jsme tam měli i kurzy od odborníků na botaniku, klimatologii a podobně," popsal Ondřej Otáhal.

K ubytování a práci slouží jihočeským vědcům dvě pronajaté lovecké chaty. V jedné se nachází jídelna a laboratoř, 
v druhé velká místnost, kde všichni přespávají. „Není to velký luxus, spíš takový tvrdší letní tábor, ale dá se to bez problémů zvládnout. Některým jen může vadit, že je tam 
i v noci světlo, chata má proto zatahovací okno a dají se použít klapky na oči," vypráví Ondřej Otáhal.

Na Svalbardu však není taková zima, jak by si možná leckdo myslel. Čtyři dny tu student prožil za slunečného počasí, kdy se dalo chodit bez bundy. Později se teplota pohybovala kolem nuly, pršelo, foukalo a dokonce také sněžilo. Návrat do českých třicetistupňových veder byl pak tedy docela šok.

O jídlo se při expedici stará vždy dvojice, která má službu. V terénu obědvají studenti většinou sušenky, při přípravě večeře musí vystačit s dovezenými zásobami. „Máme jen trvanlivé potraviny, suchary, těstoviny, rýži, konzervy. Není to špatné, ale musím přiznat, že když jsem měl k obědu i večeři sušenky, už jsem se těšil na pořádný flák masa," říká Ondřej Otáhal.

Naopak technické vymoženosti jako mobilní telefon 
a internet mu po celou dobu pobytu vůbec nechyběly. „Dá se tam chytit signál, když člověk vyleze na vrchol kopce. Já jsem byl ale docela rád, že si od toho člověk odpočine a je jenom s těmi lidmi," komentuje. Ponorková nemoc se podle něj neobjevila. Účastníky expedice totiž spojují stejné zájmy.

Nebezpečná však může být příroda. Vědci si musí dávat pozor hlavně na medvědy. „Už při příjezdu nás před nimi varovali, absolvovali jsme kurz na střelnici a při každé cestě do terénu jsme si s sebou museli brát pušku a světlici," vysvětluje Ondřej Otáhal. Medvěda skutečně spatřil, naštěstí jen dalekohledem na druhé straně zátoky.

Za obrovský zážitek pak označuje také jízdu na člunu směrem k ledovci. „Celkově to bylo super. Trochu divoké, ale skvělé Jsem moc rád, že jsem se tam podíval," dodává.

Nyní studenta ještě čeká prezentace, na níž bude muset ukázat, na čem v Arktidě pracoval a jaké zaznamenal výsledky. Pak už mu začíná standardní  akademický rok. V budoucnu by Ondřej Otáhal rád pokračoval na Jihočeské univerzitě magisterským studiem v oboru Parazitologie. „Určitě bych také neváhal, kdyby byla znovu možnost jet na Svalbard. Naše fakulta má ale i projekt na Papui-Nové Guineji, takže i tam bych docela rád vyrazil," uzavírá.