Ochutnala kokosové pivo, zažila komiksový festival a uchvátilo ji, že se ve městě všichni usmívají. Kateřina Pospíšilová 
z Českých Budějovic dodnes vzpomíná na svou pracovní stáž v Bruselu. Poznala tu i život mimo evropské instituce.

Šestadvacetiletá Jihočeška se do Belgie vypravila díky univerzitě. „Studovala jsem obor Strukturální politika Evropské unie a rozvoj venkova 
a v rámci školy nabízeli stáž. Tak jsem si řekla, že to zkusím, zúčastnila se výběrového řízení a vyšlo to," vysvětluje.

V Bruselu působila jako asistentka kanceláře zástupce Jihočeského kraje Petra Soukupa, starala se o běžnou administrativu, pomáhala s přípravou akcí a zároveň sbírala podklady pro svou diplomovou práci. Stáž trvala od srpna do listopadu 2010 a Kateřina Pospíšilová během ní bydlela přímo v centru města. „Obvykle je tam s nájmy velký problém, protože tam najíždí spousta stážistů, ale já jsem měla štěstí. Dorazila jsem zrovna v klidnějším období 
a sehnala skvělé bydlení s Italy a jedním Irem," vypráví.

Právě zástupce mnoha národností v Bruselu běžně potkávala. Také je podle ní celkem jednoduché navázat kontakt, protože cizinci jsou přístupnější. „Panuje tam úplně jiná atmosféra. Lidé jsou otevření, všichni se stále usmívají a líbila se mi velká slušnost při jednáních," dodává.

Setkala se i se samotnými Belgičany. Ty popisuje jako velice přátelské a zároveň trochu pomalé a flegmatické. „Pokud si tady někdo stěžuje, že vyřizování trvá dlouho, měl by jet do Belgie. I oprava sebemenší věci tam zabere alespoň dva týdny," vypráví.

Na předsudky vůči Čechům podle svých slov nenarazila. Někteří lidé sice stále ještě mluví o Československu, ale když například prodavač zjistil, odkud pochází, automaticky ji pozdravil slovy Dobrý den. „To bylo asi po týdnu pobytu a hrozně mě to potěšilo. Člověk do toho prostředí hezky zapadne. Jen v politické sféře jsme vnímáni jako velcí euroskeptici a naše republika tam má špatný obraz v tom, že jsme nečitelní," dodává.

Belgie je vyhlášená svými pochutinami. Říká se, že když se místní vrací z dovolené, jejich první cesta z letiště vede vždy do takzvané hranolkárny. „Já jsem také přišla jejich hranolkám na chuť. Jsou úplně jiné než tady a nabízejí k nim neuvěřitelné množství omáček, od tatarky a kečupu až k pikantní nebo andaluské," komentuje Kateřina Pospíšilová.

Známá je především jedna 
z hranolkáren na Place Jourdan, kterou již po generace vlastní stejná rodina. Ve frontě jsou si zde údajně všichni rovni. Kateřina Pospíšilová to potvrzuje. Navíc se jí nikdy nestalo, že by stánek byl prázdný. Na hranolky se tu vždy čeká minimálně deset minut a za den majitelé zpracují i několik tun brambor.

V Bruselu funguje také několik tradičních čokoládoven, země je vyhlášená i svým pivem. „Jsou jiné než u nás. Mají spoustu druhů a hodně ochucených piv. Prodává se například kokosové, čokoládové, banánové nebo jahodové. Celkem dost jsem jich vyzkoušela a byla opravdu dobrá. Nejsou ani moc sladká a ze všech je cítit chuť piva," doplňuje Kateřina Pospíšilová.

Zajímavá tradice patří ke čtvrtečnímu večeru. Tehdy se na náměstí před Evropským parlamentem vytáhnou pípy a točí se venku. Na místě se pak schází úředníci, stážisté i další lidé a baví se až do noci.

Ve městě je navíc spousta dalších příležitostí k trávení volného času. „Pořád je co dělat. Nabízí se řada muzeí, hospod, restaurací, akcí. A na většinu akcí je vstup zdarma," říká Kateřina Pospíšilová.

Zažila tak například komiksový festival. Při něm před královským palácem vyrostl obří stan s nepřeberným množstvím komiksů a klidným místem ke čtení. Zároveň se ve městě uskutečnil průvod a večer se na stěny budov promítaly původní belgické komiksy, především Tintin a Šmoulové.

Celkově má tedy město  krásnou atmosféru a Kateřina Pospíšilová na pobyt stále vzpomíná. Nyní pracuje na oddělení vnějších vztahů a zahraniční spolupráce Jihočeského kraje. Ráda by se do Bruselu ale vrátila. „Kdyby se objevila nějaká příležitost, vůbec bych neváhala," uzavírá.