Taková a možná ještě mnohem pestřejší jména spjatá s přírodou dnes nosí (samozřejmě v angličtině) ve Spojených státech amerických mnoho dospělých mužů a žen. Proč? No, většinou to je pozůstatek zejména druhé poloviny 60. let minulého století, kdy vzniklo neorganizované hnutí hippies, jehož stoupenci byli pro mír, lásku a přátelství. A že té lásky bylo hodně, a mnohdy také drog, tak asi vznikala tato bláznivá jména a nebylo výjimkou, že se pak v dospělosti děti rodičů „hipíků“ nechávaly přejmenovat. Mnohdy ale není potřeba takového pohnutí, někdy stačí jen oblíbená mýdlová telenovela k tomu, aby v Česku neobvyklé jméno Esmeralda bylo najednou hitem, a po chvíli zase Casandra a Juan. Na druhou stranu proč ne. Třeba pro učitele je určitě pestrost lepší, než když mají ve třídě pět Kateřin a čtyři Natálie. Zkrátka s volbou jména to není snadné. Pokud si ho nezměníme, táhne se s námi celý život, a tak by se měli rodiče vždy hodně zamyslet, jaké vyberou, aby to bylo to pravé. No, a kdyby to náhodou nefungovalo, je ještě možnost začít Václavovi říkat Oto. Dodnes nevím, jak se to dědovi povedlo.

lukas.marek@denik.cz