Co vás přivedlo k tomu, že jste se stal výtvarníkem? Hrály 
u vás nějakou roli rodinné předpoklady?
Kreslil jsem odmalička, ačkoli nikdo z rodičů podobné sklony neměl. Ke grafice jsem se dostal poprvé asi 
v patnácti letech, kdy jsem 
v lidové škole umění pod vedením akademického malíře Milana Peterky zkoušel linoryt a suchou jehlu (výtvarné techniky – pozn. red.).
V té době jsem se také učil ručním sazečem v Jihočeských tiskárnách a tato kombinace záliby a řemesla nakonec vyústila v trvalý zájem o grafiku.

Tvoříte dnes poměrně málo užívanými technikami. Co na nich nejvíc oceňujete?
Na linorytu oceňuji zejména snadnou dostupnost materiálu, to že jej lze snadno opracovávat poměrně jednoduchými nástroji a konečně fakt, že celý proces od přenesení kresby na lino, její vyrytí a tisk lze prakticky realizovat na kuchyňském stole bez použití náročných zařízení 
a bez velkých finančních nákladů.

Čemu jste se začal věnovat dříve?
Zvláštní je, že úplně nejdřív jsem si vyškraboval jehlou různé obrázky do hliníkových destiček. Když je pak v LŠU ukázali panu profesorovi Peterkovi, tak mi vysvětlil, že z nich lze pořídit otisk a taky mi to hned zručně prakticky předvedl. Čili úplně na začátku byla vlastně suchá jehla. Až pak jsem zkusil linoryt, lept a asi nakonec dřevořez.

Veřejnosti jsou poměrně známé dřevoryty Josefa Váchala. Měl na vás vliv a byl jste se podívat třeba v Portmoneu v Litomyšli?
Josefa Váchala jsem objevil až poměrně pozdě a přiznám se, že mě ten objev hodně ovlivnil v mé další práci. Fascinuje mě dodnes jeho úžasná všestrannost, vynalézavost a řemeslná zručnost. O naprosto nezaměnitelných nápadech ani nemluvě. Ptáte-li se na Portmoneum v Litomyšli, musím se pochlubit, že jsem měl možnost přímo 
v něm vystavovat. Bylo to 
v roce 2012 v rámci České inspirace.

Máte i další oblíbené autory?
Pokud bych měl jmenovat další oblíbené tvůrce, tak samozřejmě rakouský grafik 
a ilustrátor Alfréd Kubin, výtvarník Roland Topor 
a třeba Nizozemec Maurits Cornelis Escher.

Máte jmenovce Petra Palmu, který se navíc také věnuje grafice. Oslovil už vás někdy v minulosti galerista nebo sběratel, který by měl při tom na mysli právě vašeho jmenovce? Přitom vaše náměty jsou spíše ponuré, ve srovnání se jmenovcem…
Záměn s Petrem Palmou jsem zažil spoustu. Snad nejkurioznější byla ta, když před jednou z výstav redaktorka okresních novin pečlivě opsala z webových stránek vše o mém jmenovci a iniciativně připsala pozvání na výstavu plnou veselých strašidýlek a vodníčků. Ten, kdo se pak dostavil na mou poněkud morbidní výstavu, byl asi upřímně zděšen. Ale to je taková daň za to, že nemám webové stránky.

Sám říkáte, že se věnujete volné grafice, co by si pod tím mohl laik představit?
Já jsem studoval užitou grafiku na SPŠ grafické 
v Hellichově ulici v Praze. Užitá grafika obnáší návrhy plakátů, pozvánek, etiket, gramoobalů a knih. Prostě všech tiskovin, které nás denně obklopují, a které běžně používáme. Málokdo si přitom uvědomí, že za jejich vytvořením stojí mnohdy velké úsilí grafika – toho užitého. Volná grafika je to, co by mělo být vytvářeno z nějaké vnitřní potřeby tvořit, vyjádřit se výtvarně a sdělit své  nápady publiku. Bez ohledu na to, zda se dotyčná věc prodá, či nikoli.

Kdybyste si mohl vybrat nějaké jiné povolání, které by to bylo?
Zvláštní dotaz, o tom jsem moc neuvažoval. Asi by mě bavilo být knihařem nebo fotografem.

Dost se věnujete tvorbě ex libris, z čeho přitom vycházíte?
S mou tvorbou ex libris to není nikterak závratné, znám výkonnější jedince. Každopádně pokud pro někoho tvoříte, musíte o tom člověku něco vědět, znát jeho záliby, to, zda má smysl pro humor 
a podobně. A pak to zkusit nějak elegantně vměstnat do malé rozlohy, kterou vám formát ex libris může nabídnout.