Martin Komárek přeseká silný kmen stromu za necelých 22 vteřin a ještě s tím není zcela spokojen. Jako vicemistr světa v dřevorubeckých sportech to totiž umí i rychleji.

Třiatřicetiletý Komárek se tomuto netradičnímu sportu začal věnovat před deseti lety. Byl tehdy jedním z prvních v Evropě. „Viděl jsem to na satelitním kanále a zdálo se mi to jako těžký, adrenalinový, náročný, ale velice zajímavý sport. Jakmile jsem si to jednou vyzkoušel, věděl jsem, že je to sport pro mě,“ vypráví.

Komárek se nejprve účastnil závodů s motorovou pilou, poté jej oslovili organizátoři dřevorubeckého šestiboje Stihl Timbersports a nabídli mu závodění ve více disciplínách. „Šestiboj už je především o všestrannosti člověka. Důležitá je síla, rychlost i technika, a to se mi na tom líbí,“ vysvětluje.

Jako při osidlování

Závodníci se zde utkávají v šesti disciplínách, které mají základ ve skutečném dřevorubectví. „Sport pochází zřejmě z Ameriky, ale má kořeny také v Austrálii a na Novém Zélandu. Tam totiž museli lidé při osidlování vykácet ohromné plochy lesa a také hodně stavěli lodě. Logicky se z toho tedy postupem času stala soutěž,“ vysvětluje Komárek.

Při šestiboji musí soutěžící zvládnout řezání klasickou motorovou pilou, přesekávání stojícího kmene, řezání ruční pilou i přesekávání ležícího kmene. Nejmenší oblibě se u Komárka těší řezání pilou s extrémně silným motorem. „U toho hodně záleží na náhodě, často riskuji, což se mi někdy vyplatí a někdy pochopitelně ne,“ komentuje. Na tento úkol navíc podle něj závodník nemůže příliš trénovat, protože provoz speciálně upravené pily je velmi nákladný.

Naopak jeho nejoblíbenější disciplínou je takzvaný springboard neboli přesekávání kmene z prkna ve výšce. Tato adrenalinová výzva pochází z dob, kdy dřevorubci nemohli přesekat mohutné stromy, protože jejich pily byly příliš krátké. Vysekali proto do stromu kapsu, kam umístili prkno. Na prkno potom vylezli a mohli strom ve výšce lépe porazit. Sportovní dřevorubci užívají dvě prkna, z prvního se vyseká ještě jedna kapsa a teprve z druhého přesekají kmen ve výšce kolem tří metrů.

Komárek tento obdivuhodný úkon předvedl v sobotu i v Českých Budějovicích. Vše zvládl za 52 vteřin. „S takovým výkonem jsem spokojený, protože letos teprve začínám sekat, je to asi můj pátý špalek po operaci kolene,“ reagoval Komárek s tím, že neví, jestli se mu ještě někdy podaří překonat vlastní evropský rekord v hodnotě 42 vteřin. „To mi tehdy všechno sedlo, nebyla tam žádná chyba a je těžké něco takového zopakovat na vrcholném závodě,“ dodává.

Ostré nástroje

Ačkoli springboard stejně jako ostatní disciplíny dřevorubeckého sportu vypadá velmi nebezpečně, podle Komárka tomu tak není. Závodníci trénují jednotlivé prvky postupně a mnohem více úrazů se stane při pouhém přenášení nástrojů. „Člověk opomene, jak je sekera ostrá, špatně ji vyndá z pouzdra a prostě se řízne,“ říká.

Po prvních úspěších začal Komárek pracovat také jako trenér. Každý závodník musí především cvičit techniku vedení nástroje a naučit se, jak maximálně využít své síly a váhy. „Nejde o to, aby přesekal co nejvíce špalků, ale o to, jak je přeseká,“ upozorňuje Komárek.

Ačkoli tráví u dřeva spoustu času, známým se zásobami na zimu nepomáhá. „Sám si řežu dříví až když napadne první sníh,“ směje se.

Obliba dřevorubeckých disciplín u nás podle něj každým rokem stoupá. Přibývají nejen diváci, ale i ti, kteří si je chtějí zkusit. „Doporučil bych věnovat se různým sportům, získat fyzičku a potom můžete postupně začít s dřevorubeckým šestibojem,“ uzavírá.