Čtyři členové humanitární jednotky českobudějovické pobočky Českého červeného kříže (ČČK) zůstali v zatopených oblastech na severu České republiky několik dnů, aby pomohli třeba i jen dobrým slovem.

„Vyrazili jsme s vlekem už v neděli s pomocí, která tady byla připravená. Oficiálně se to předávalo Českému červenému kříži do Liberce, ale operativně nás hned nasměrovali do obcí Bílý Kostel a Chrastava,“ říká Marek Lintner, velitel humanitární jednotky českobudějovické pobočky ČČK. Po vyložení pomoci ale Jihočeši neodjeli. Od neděle až do úterý působili například při monitoringu situace. Lintner ukazuje rukou psaný list se seznamem třiceti domácností. Listů je několik a každý řádek představuje pohovor s lidmi o tom, jak zasaženi byli velkou vodou a jakou pomoc by potřebovali. „Procházela se obec dům od domu a tam se vytipovávaly osoby, které budou potřebovat jak psychosociální, tak jinou pomoc,“ vysvětluje Lintner a dodává, že nejohroženější skupinou jsou důchodci a starší lidé, kteří žijí sami.

„Na osoby, které byly hodně psychicky zasažené, jsme upozorňovaly psychology od hasičů,“ naznačil Lintner, že nasazení se účastnili nejrůznější specialisté, profesionálové i dobrovolníci, hasiči i Červený kříž, Adra a další organizace či instituce.
„Obecně to lidé nečekali, čekali, že bude menší voda. Během hodin se hladina zvedla o dva, tři metry. Hodně lidí vzpomínalo na povodeň v padesátých letech minulého století a říkali, že podle pamětníků tehdy tolik vody nebylo,“ popisuje s malým odstupem situaci v místě povodní mladý muž z českobudějovického Červeného kříže.

Všechny informace o tom, jak jsou lidé zasaženi, jestli jsou pojištěni nebo jestli mají alespoň nějaké oblečení, se kromě jiného dávaly i do speciální databáze.

Podle Lintnera navíc pro mnohé lidi bylo důležité i to, že si mohli o neštěstí i „jen“ promluvit.