I když nám ratolest přinese na tom často proklínaném papíru známky, které rozhodně nejsou podle našich představ, měli bychom zachovat klid. Především proto, že už je „pozdě bycha honit“, čili už nic nespravíme nadávkami nebo dokonce fyzickými tresty.

Rodiče často nevědí, jak se ke špatným známkám svého potomka zachovat, a proto se často obracejí na odbornou pomoc. Tou je nejčastěji, díky zachování anonymity a snadné dostupnosti, právě linka bezpečí.

„Volají s dotazy, jak zvládnout situaci. V těchto případech jim radíme, aby zachovali chladnou hlavu, protože nyní už nic nezmění. Nesmí se stát, že rodiče nevědí, co jejich dítě přinese na vysvědčení. Musejí se zajímat průběžně po celý rok o jeho známky, chodit pokaždé na rodičovské schůzky, komunikovat s učiteli, mít přehled, učit se s dítětem,“ říká poradkyně linky důvěry, kterou provozuje Středisko pro rodinu a mezilidské vztahy v Českých Budějovicích, Klára Nesnídalová.


Vyhrožování nikam nevede


Dobrým řešením rozhodně není ani vyhrožování rodičů pár dní před vysvědčením typu „se čtyřkou radši ani nechoď domů“. Tato jedna věta může mít nedozírné následky, ne vždy je totiž dítě odvážné jít domů i pod hrozbou trestu. Děti se ale naštěstí mohou obrátit právě na linku bezpečí. Tam v těchto dnech volají, možná kupodivu, především středoškoláci. Nevědí, co mají dělat, bojí se domů. Podle Kláry Nesnídalové jsou to dva nebo tři telefonáty denně, nárůst ale pracovníci střediska očekávají již dnes, den před předáváním vysvědčení.


„Vysvědčení se nám letos moc nevyvedlo, kvůli českému jazyku, ačkoliv jsem se se synem snažila já i manžel co nejvíce učit. Od září ale máme domluvenou studentku vysoké školy na doučování, tak snad to bude za půl roku lepší,“ říká maminka jedenáctiletého Patrika Petra Janešová z Českých Budějovic, a dává tak ostatním rodičům tip na řešení špatných známek.


Na zkušenosti se špatným vysvědčením zavzpomínala také absolventka Jihočeské univerzity, která se na základní i střední škole trápila s matematikou. „Spíš než hrozba fyzických trestů mne strašila slova maminky, že když se nebudu učit, budu se živit taháním košíků v obchodních domech. Nic podobného se mi tedy rozhodně dělat nechtělo.“

Lucie Jakschová