Jak se vám sedí v křesle ředitele krajského úřadu?
Zatím dobře, ale jsem v práci teprve necelý týden. Očekával jsem, že to bude velmi náročné. Mé očekávání se zcela naplnilo, nejsem tím překvapen. Každý začátek je nesmírně těžký, zejména když chcete dělat práci odpovědně. Cítím se tu dobře, snažím se poznávat jednotlivá pracoviště a navazovat kontakty s kolegy.

Už jste si stihl potřást rukou se všemi?
Snahu jsem měl maximální. Zatím to ale bylo jen takové prvotní poznávání, stačili jsme se s kolegy vzájemně představit a stručně si říci, kdo se čím zabývá, jaké má k dispozici zdroje anebo jaké kompetence vykonává.

Kolik má krajský úřad zaměstnanců?
Nyní je to asi 477 pracovníků, ale tento údaj nemusí být úplně přesný. Nejsem schopen postihnout všechny změny, které se dějí prakticky každý den.

Je to hodně, nebo málo?
Úřad je velký, má rozsáhlou působnost i řadu organizací, které zřizuje. Myslím, že počet lidí, kteří se prací na samotném úřadu i v krajem zřizovaných organizacích zabývají, je adekvátní.

Plánujete personální audit nebo změny ve struktuře úřadu?
To je aktuální otázka dnešní společenské scény. V první řadě se chci detailně seznámit s činností krajského úřadu a na základě takové analýzy dojdu k závěrům, zda by bylo možné organizační strukturu zefektivnit. Svůj myšlenkový proces plánuji konzultovat s funkcionáři kraje i vedoucími pracovníky úřadu a zřejmě časem přikročíme k jakési racionalizaci organizačního uspořádání. V tuto chvíli personální změny neplánuji, ale do budoucna nevylučuji, že v souvislosti se změnou organizace úřadu k nim mohu přikročit. Je to běžný proces, který se děje ve všech organizacích.

Půjde například o slučování některých odborů?
To je předčasná otázka. Ale fungování jednotlivých oddělení a organizačních celků úřadu podrobím již zmíněné analýze, která bude hledat shodu v náplni práce každého takového oddělení. Takže přesun určitých pravomocí mezi zavedenými pracovišti nevylučuji. Zatím o podobných změnách ale nemám jednoznačnou představu.

Až do minulého týdne jste pracoval u krajského soudu. Budova soudu prakticky sousedí se sídlem krajského úřadu. S jakými pocity jste dosud procházel kolem budovy úřadu?
Krajský úřad jsem respektoval. Jsem rád za to, že kraje mají samosprávu, že mohou vykonávat správu svých vlastních věcí. Procházel jsem kolem s běžnými pocity. Faktem je, že až do vyhlášení výběrového řízení mě nemohlo napadnout, že bych tady někdy mohl pracovně působit.

A s jakými pocity budete nyní míjet budovu krajského soudu?
Jednoznačně s hezkými pocity. Mám krásné vzpomínky na toto pracovní uplatnění, u krajského soudu jsem našel spoustu seriózních, kvalifikovaných lidí, kteří mě přijali do kolektivu a vytvořili mi ideální podmínky pro moji práci.

Považujete vaši novou pracovní pozici za logický další krok ve své kariéře, nebo vás samotného překvapilo, že jste se do výběrového řízení na místo ředitele krajského úřadu přihlásil?
Je to osudovost. Říká se Nikdy neříkej nikdy. Jak už jsem řekl, před časem by mě nenapadlo, že budu měnit zaměstnání, že se ocitnu ve sféře veřejné správy. Ale život to stanovil jinak, rozhodl jsem se podat přihlášku do výběrového řízení. Hlavně proto, že práce u soudu byla sice velmi náročná, zodpovědná a měl jsem z ní pocit zadostiučinění. Ale chyběl mi organizační prvek, kontakt s lidmi, hledání širokospektrého pohledu na některé problémy. Hlavně to mě přimělo k podání přihlášky. Od nového místa si totiž slibuji větší akčnost.

Váš předchůdce ve funkci ředitele krajského úřadu Luboš Průša podle svých slov předpokládal, že výběrová komise upřednostní kandidáta s většími pracovními zkušenostmi v oblasti samosprávných celků. Považujete se tedy za dostatečně kvalifikovaného pro práci na vašem novém postu?
Pro stát pracuji prakticky celý život, moje kariéra se vždy rozvíjela ve státních složkách. Domnívám se, že jsem schopen úspěšně zvládnout problematiku úřadu. Samozřejmě by bylo ideální, kdybych v úřadu pracoval celý život a postupoval krůček po krůčku, ale to není vždy možné.

V minulosti jsem působil dlouho u policie a když jsme hledali vedoucí pracovníky pro zodpovědná místa, řešili jsme podobný problém. Lidé měli nějaký průběh kariéry, nějakou specializaci. Například pracovali na kriminálce, pořádkové službě nebo dopravní policii, ale neměli dostatek konkrétního praktického poznání z ostatních úseků. Stávali se tedy univerzálními manažery.

A se mnou je to podobné. Na krajském úřadu pracuje dostatek kvalifikovaných odborníků, kteří se daným oborem zabývají celý život. To je garance správného fungování úřadu. Úkol ředitele je spíše koordinovat a vytvářet vazby mezi jednotlivými pracovišti. A to, myslím, zvládnu.

Stíháte si letos vůbec užívat vánoční atmosféru, když jste se pár dní před svátky stěhoval na nové pracoviště?
Pořádně ani nevím, že je advent, že přicházejí Vánoce. Dokonce jsem byl velmi překvapen, když jsem zjistil, že vánoční svátky jsou už příští týden. Ale to jsem běžně zažíval i u policie. Zabývali jsme se například únosem, chyběli nám konkrétní lidé z kriminálky a když jsem je sháněl, řekli mi, že jeli domů přistrojit stromek nebo oškrábat kapra. Až pak mi došlo, že je Štědrý den. A tady je to něco podobného. Dovolenou si tedy mezi svátky rozhodně nevezmu. To až někdy jindy.

Působíte jako člověk, který se snad ani nedokáže rozčílit. Nebudou toho vaši podřízení zneužívat?
Jsem k lidem hodně vstřícný, mám rád otevřené a seriózní vztahy, vítám, když lidé chodí do práce rádi a nepohybují se ve stresujícím prostředí. Ale pokud musím, jsem schopen učinit i velmi razantní kroky.

Jak vnímáte protestní akce, které jsou odezvou na složení Rady Jihočeského kraje, v níž mají své posty i komunisté?
Nejsem politik, ale úředník. Nicméně také člověk se svým názorem. Žijeme v demokratické společnosti, v níž dochází ke kolizi mezi určitými komunitami, proudy a směry. Ale myslím, že nemůžeme dělat to, co jsme tolik kritizovali.

V okamžiku, kdy máme špatnou zkušenost s totalitou, bychom některé její prvky neměli promítat do současného politického života. Věřím v ústavní demokracii, v právní stát. A současná koalice je výsledkem voleb a povolebních jednání, jde o legitimní situaci. V okamžiku, kdy budu mít jiný názor, půjdu za čtyři roky k dalším volbám a pokusím se situaci změnit.

Chápu právo studentů na vyjádření jejich názoru, jde o demokratický prvek, ale jejich protestní akce neodpovídají mému naturelu.