„Dříve byl Alžbětín/Elisen〜thal významným místem sklářské výroby, který byl na začátku studené války téměř kompletně stržen,“ píše list. „Od převratu jsou přetrvávající budovy téměř výlučně užívány jako prodejny, v Německu kvůli jejich asijským provozovatelům známé jako vietnamské tržnice.“

Ve většině provizorně propojených stánků je možné koupit téměř všechno, čeho si srdce příležitostného kupujícího žádá – za předpokladu, že kvalitě nepřikládá žádný význam, líčí deník. „Od padělaného značkového zboží, cigaret a alkoholu po soft–air pistole, boxery a jiné zbraně je všechno k mání. Zákazníci jsou často výlučně Němci.“

Alžbětín je městskou částí dvoutisícové Železné Rudy. Na radnici, proti níž je další vietnamská tržnice, se redaktoři setkali se starostou Michalem Šnebergrem. „Tyto trhy jsou pro nás velkým problémem, protože některé byly postaveny bez stavebního povolení,“ říká. Mnoho obchodníků neplatí žádné daně, vydělají si své a jako kočovníci táhnou dál. „Město z toho nemá prakticky nic,“ pokračuje starosta. Proti nechtěným krámům se cítí bezmocný. „Bez tlaku státu má obec jen velmi málo možností něco dělat,“ stěžuje si. „Chtěl bych tu mít jen turistiku, tyto trhy jsou pro pověst města špatné.“

PNP popisuje, že postup trhovců je stále stejný – koupí domy a pozemky a pak tam bez povolení instalují své trhovní boudy. Téměř denně jsou pak střídajícími se dodavateli zásobováni zbožím takříkajíc „po sáčkách“. Tu a tam sice dochází ke kontroolám, při nichž jsou nezdaněné cigarety a alkohol zabaveny, na základní situaci v pohraničním městě to ale dosud málo změnilo, píše deník. Mluvčí Vladimír Pešek v listu říká, že velká část ilegálního zboží pochází z Asie a je přivážena přes Hamburk nebo Bremerhaven do velkoskladů v Praze a v Brně.

Reportéři listu požádali v Alžbětíně o rozhovor jednoho z prodejců, třicátníka Nguyena (jméno je smyšlené). Pochází prý z jihu Vietnamu, několik let žije v Čechách a nemá ženu ani děti. „A nevypadá, že by se tady na příhraničním trhu daly dělat rychlé peníze,“ píše PNP. „Hodně peněz? Ne, já velmi málo peněz, obchod špatný, lidé nic nekupují,“ říká jim. Ukazuje jim ledvinku u pasu, ve které prý uchovává veškeré příjmy. Vytahuje vietnamský pas a ukazuje vízum pro Českou republiku. „Šéfovi do Prahy platím 150 eur měsíčně za vízum a sto eur za jídlo a ubytování,“ tvrdí a připouští, že onen šéf tedy ano, ten že má hodně peněz.

„Jeden bývalý obyvatel Železné Rudy nám řekl, že oblastí projíždějí pravidelně drahé terénní vozy a šmejdí v tržnicích. Podivní lidé vyžadují od prodejců měsíční ‚nájemné‘ a při jednom takovém výjezdu utrží až 10 000 eur,“ píše deník. A reportáž uzavírá: „Přes všechny problémy – skutečně divoká doba Železné Rudy se zdá být ta tam. Z někdejší devatenácti bordelů zbyla podle Šnebergra hrst a trhovci zápolí od časů hospodářské krize o zákazníka. Tiskový mluvčí Vladimír Pešek pak tvrdí, že v poslední době trhového prodeje díky důsledné kontrole ubývá. Jediným problémem je prý trvající zájem zahraničních zákazníků …“