Během uplynulých let se mi dostalo té cti, že jsem postupně v nesvaté trojici vystřídal roli Mikuláše, anděla i čerta.

A řeknu vám upřímně, čert je čert.

Vypelichaný černý kožich, hebký na pohlazení, rozcuchaná paruka s čertovskými rohy a obličej začerněný ohořelým korkovým špuntem zaberou vždycky a vystrašené obličeje malých dětí jsou pak dostatečnou odměnou za hodiny pekelného dovádění.

V každé domácnosti přijdou na přetřes dobré i špatné vlastnosti dětí, které jsou v té chvíli schopné slíbit cokoliv. Režný čertovský pytel proto vždycky zůstává prázdný, peklo  musí počkat.

Letos se mezi obdarované zařadila i Marie Sosnová 
z Výhně. „Maminka se narodila v roce 1934, teď zažila Mikuláše po řadě let a návštěva jí vytrhla z všednosti," raduje se její syn Pavel Sosna.

„Na Mikuláše se každý rok těším, protože je to jedna z akcí, kterou každoročně společně děláme," přidává se Zdeněk Chval, když se převléká do mikulášského. „Tenkrát před šesti lety byly naše děti ještě malé, vzpomínám, že se 
i bály, tak jsme nechávali čerta na chodbě, ale dneska už je to jiné. Děti poznají, kdo přišel, protože se známe z dovolených, ale návštěva Mikuláše s čertem je vždy něčím výjimečným. Když se nahlas řeknou a pojmenují nějaké ty hříšky, určitě to není na škodu," dodává  Zdeněk Chval. 

„Na návštěvy Mikuláše se 
s dětmi vždycky těšíme," souhlasí architekt  Luboš Zemen. I on během večera 5. prosince rád střídal role svatého muže s pekelníkem.