Pozn. redakce: Autor tohoto článku podstoupil experiment po dohodě se svým lékařem a po celou dobu byl pod dohledem kolegů.

Moderní i tradiční učení nabádají k různým druhům půstu, ať již lehkou formou zřeknutí se masa či kávy, sladkostí, černého čaje, alkoholu, vaječných a mléčných výrobků či potravin z bílé mouky v průběhu krátkého období, až po úplnou „hladovku“ s příjmem převařené a vystydlé vody po několik týdnů. Důvody mohou být různé, ale v dnešní době hojnosti a častých nezdravých vlivů na naše stravování, to může být zajímavý přínos nejen pro naše tělo.

S hladověním je totiž obvykle spojen i velmi silný psychologický proces, kdy nejen tělo dostává možnost se pročistit. Často se spouštějí vnitřní očistné procesy naší mysli a duše. Experiment začínám na Popeleční středu 26. února ráno. V mém pojetí to nebude půst 40 dnů, jak předjímá křesťanský kalendář, ale pouze krátký experiment. Nejprve procházím prvotní detoxikací, která se doporučuje alespoň po dobu jednoho týdne jako předehra k vlastnímu půstu. Omezuji tedy příjem soli, veškerého masa, oblíbenou kávu, všechny vaječné a mléčné výrobky, samozřejmě alkohol a bílé pečivo.

Již tato lehčí forma čištění mi přináší nemalé starosti do čeho kousnout a do čeho ne. Zde mohu doporučit malou přípravu, tedy napsat si předem co jíst můžete, než dlouze bádat nad složením potravin v nákupním košíku. A vždy hodně pít vodu. Pro sebe jsem zvolil na doporučení vodu převařenou, kterou ponechávám zchladnout a zvykám si na nošení lahve sebou během celého dne.

Po týdnu

Týden je za mnou a tělo mi dává kupodivu pozitivní odezvu. Cítím se lehčí, méně unavený, mám pocit, že i práce a psaní jde lépe. Mentální vitalita mi připomíná, že úsměv na rtu můžeme mít každý den a první slunečné dny letošního jara to potvrzují.

Je 4. března ráno a pro mne nastává druhá fáze, ve které již zatím oblíbenou ovocnou snídani vynechávám a svému žaludku nabízím jen vodu. Dopoledne prvního dne není nijak výjimečné až na občasné hlášení, že v mých útrobách je prázdno. To umlčím pořádnou dávkou vody. Hlad je ukojen vodní dávkou a vůně z kuchyně, která jen krátce ovanula můj nos, mi připomíná můj malý experiment. Večer prvního dne uléhám s dobrým pocitem, že to jde dobře.

Druhý den začíná výrazným pocitem hladu. Tělo si již z rána žádá své mnohem důrazněji, než včera. Stejně jako včera vypiji skoro půl litru vody a vnitřně se ujišťuji o svém přesvědčení. A to je teprve 7 ráno. Do oběda několik dalších zastavení s lahví a vařením vody, ale dá se to vydržet. Hlava pracuje na plné obrátky a tělo nedostává prostor pro otázky. Na odpoledne si raději plánuji sportovní výkony a tělo kupodivu spolupracuje. Nežádá výraznou odměnu, spíš se více potí a při běhu mi přijde jakési lehčí. Po doběhnutí asi 10km jsem sice propocený, ale zaplavuje mě skutečně příjemný pocit a žízeň po životě. Co dál? Usmívám se sám na sebe, sprcha přináší další vlnu příjemných pocitů, intenzivnější než kdykoliv před tím. Zkrátka jako bych teď vnímal všemi póry a energii získával, i když ji právě vydávám. Před usnutím čtu o dalších možnostech poznávání sebe sama formou pobytu ve tmě. Spánek je intenzivní a osvěžující.

Ráno třetího dne již nemám tak výrazný hlad, ale tentokrát je nálada ponurá. Obloha je zatažená (nejen v mé hlavě) a do mírného deště dnes vycházím jen s nevolí. Přede mnou otravné emaily s neodkladnými termíny ještě před víkendem a den bez jídla k tomu. Voda už pocit hladu neuhasí a po obědové pauze, kdy všichni ostatní něco snědí, začínám váhat nad tím, zda bych přeci jen svůj počin neměl zkrátit. Barevná indikace moči však nic nenormálního nenapovídá a tak ani tato záminka není mým vědomím přijata jako povel k ukončení experimentu. Pokud by byla barva hnědá, je důvod půst ukončit. Musíš vydržet do rána, říká moje alter ego a já sám už nevím, které je to pravé. Hlavou se mi rojí různé myšlenky, zaobírám se vnitřními pochody, které jsem již dávno odložil a psychika se asi sama začíná ptát, co se to děje. Na odpoledne raději odcházím z dosahu lidí a nalézám útočiště v místní knihovně, kde jsem dlouho nebyl. Teď tu sedím, ale bojuji s koncentrací. Má mysl zvláštním způsobem těká a žádný titul ji neudrží po delší dobu v klidu. Jeden z návodů pro začátečníky doporučoval kombinovat půst s meditací. I o tom bych zde mohl nalézt knihy, ale raději se ubírám domů a snažím se hlad zaspat.

To sobotní ráno ještě dlouho nezapomenu. Návrat k jídlu nesmí být příliš rychlý a proto dle doporučení začínám s trochou vařené zeleniny. Neuvěřitelně chutná a má chuťové podtóny jaké jsem snad dosud nezakusil. Vždyť je to jen mrkev a brokolice, říkám si. Jenže tenhle pocit se dostavuje během dne i s dalšími druhy zeleniny a když ochutnám znovu ovoce, cítím se jako bych navštívil jiný kraj.

V neděli si už troufám na širší paletu jídel s vyšším obsahem vlákniny, ale vcelku držím malé porce. Doporučení pro postupný návrat k běžnému stravování je, aby člověk nepospíchal a potraviny pozvolna přidával. Doba navracení se k jídlu by prý měla trvat stejnou dobu jako samotný půst. V pondělí jsem ještě bez kávy, ale nabídnutému čaji již neodolávám.

Martin Švadlenka