„První den výstavy se ztratili tři kluci, shodou okolností se všichni tři jmenovali František," usmívá se  dvaadvacetiletá Nikol Kubešová, který 
v místním rozhlase přímo 
u vstupu na výstaviště pracuje. „V pátek jsme tu hledali rodiče čtyřletého Lukáše, a také i v tomto případě si pro něj rodiče přišli brzo," říká s tím, že tato služba má význam, i když třeba musí několikrát výzvu opakovat, protože kvůli ruchu na výstavišti ji zoufalí rodiče napoprvé neuslyší.

Malý klučina ze západních Čech, který má rád koupání 
v bazénu a také prasátka, sice chvíli před rozhlasem brečel, slzy vysušily až bonbony, ale po příchodu rodičů naopak trucoval. Nebo že by se bál výprasku?

„Denně vyhlašujeme pátrání po dvanácti lidech, jde hlavně o seniory, kteří se ztratí manželkám nebo kamarádům," pokračuje studentka Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity, která práci 
v místním  rozhlase bere jako vítanou brigádu. „Nachází se tu také ztracené hole, brýle, občanské i technické průkazy," dodává s tím, že po dvou dnech je zatím spokojená.