„Teď nastupuji do posledního pátého ročníku, takže budu muset zvládat nejen svoje studia, ale i učení dětí na prvním stupni," svěřuje se mladá kantorka. Základní škola, kde získala místo, je pro ni známým prostředím. „Sama jsem sem jako malá chodila, takže tady znám každý kout i učitele," vypráví.

Jenže právě tyhle znalosti mladé učitelce občas způsobují doslova zlé sny.„Je pro mě dost nezvyklé, že se kantorky, které mě dříve učily, stávají mými kolegyněmi a třeba mi 
i nabízejí tykání. Ale musím se s tím nějak poprat, jsem za tu příležitost moc vděčná," směje se Jana Růžičková.

Ve škole bude děti učit hlavně matematiku a angličtinu.  „Mám jen částečný úvazek, víc by se ani při studiu stíhat nedalo. Učit budu hlavně páťáky a třeťáky a už se na to moc těším. Navíc jsem ráda, že si alespoň v praxi vyzkouším některé znalosti, které jsem se v posledních letech na univerzitě naučila," raduje se Jana Růžičková.

Těším se na češtinu a na úkoly

Karel Györi.První vstávání, první svačina, první setkání s novými kamarády a možná i první úkoly. Takový den dnes nastane pro mnoho dětí, které se oficiálně stávají školou povinní.

Mnohá poprvé čekají i na šestiletého Karla Györiho 
z Českých Budějovic, který prvního září usedne se svými kamarády do lavic Základní školy v Dukelské ulici. „Do školy se strašně těším. Těším se na to, až se naučím psát a až budu dělat úkoly," vyjmenovává své důvody Karel Györi.

„Budu chodit do áčka. Jdu tam se spoustou kamarádů. Můj kamarád Tomášek bude ale chodit do béčka, tak se budeme potkávat o přestávkách," říká Kája.

Základní školu v Dukelské ulici rodiče vybrali proto, že je jejich bydlišti nejblíže.  „Kája hraje fotbal, tak jsme přemýšleli ještě o Grünwaldovce, nakonec jsme se ale rozhodli pro Základní školu v Dukelské ulici. Máme to z domova nejblíž," říká maminka Káji Olga Györi. Ta Káju v pondělí do školy doprovodí.

Nejvíc se Kája těší na češtinu. Bude také chodit do třídy, ve které děti čeká o hodinu českého jazyka týdně více.

Od září tak pro Káju  začne koloběh domácích úkolů 
a kroužků. „Budu chodit na fotbal,  plavání a angličtinu," povídá malý Kája. Zájmové kroužky rodiče vybrali dle svého uvážení. „Fotbal si Kája ale vybral sám, ten ho bavil. Chodívali jsme kopat na hřiště. To už od tří let říkal, ať vezmeme míč," vzpomíná Kájova maminka.

Fotbalista z něj ale asi nebude. Kája si totiž oblíbil traktory. Doma už jich má také značnou sbírku. „Chtěl bych být farmář, mám rád traktory," vysvětluje Kája. „Zná všechny traktory, jak se jaký jmenuje, jaké barvy má. Před pár lety na Vánoce přišel, že by chtěl, abychom mu koupili kousek pole, aby  na něm mohl jezdit," dodává se smíchem Olga Györi.

Malý Kája se do školy těší, rodiče však mají  obavy. „Trochu strach máme. Kája je živější, tak nevíme, jestli tam dokáže třeba hodinu sedět," říká maminka. Přejme mu tedy, ať se mu během jeho studijních let daří.