„Stále ještě platí, že domácí porážka je určená jen pro potřeby dané domácnosti," řekl ředitel krajské veterinární správy František Kouba. Dodává ale, že pořádání zabijačkové trachtace na dvoře domu třeba s dvacítkou hostů je soukromou věcí majitele čuníka. Prase ale musí být správně poraženo, a to osobou odborně způsobilou, což znamená pozvat si vyučeného řezníka.

„Mnozí si myslí, že všechno si umí udělat sami, ale takové podřezání prasete leckdy hraničí s týráním zvířat. Jak říkal Jan Werich: Na odbornou práci mají být odborníci."

V Lišově funguje na středním odborném učilišti tříletý učební obor řeznicko-uzenářská výroba pro chlapce a dívky. „V desítce učňů není žádná dívka," konstatuje ředitel Dalibor Benýšek a dodává, že zájem o řezníky je ze strany zaměstnavatelů vyšší než nabídka.

O tom, že přibývá zájemců o domácí porážku vlastního prasátka, hovoří 33letý řezník, který vloni dělal kolem 50 zabijaček, zhruba o deset procent více než v roce 2015. Důvodem chovu, i přes dostatek vepřového v marketech, je zdravé a kvalitní maso lidé vědí, čím svého pašíka krmí.

Malý zabijačkový slovníčekKRUPON = nejhodnotnější střední část prasečí kůže
KALAFUNA = zpravidla borovicová smola. Používá se k odstraňování štětin a blány z vepřové kůže
ZVONEK = nerezový zvonek s háčkem na čištění prasete od štětin
ROZPORKA (grmolec, brdečko, kromholec) = ráhno na zavěšení prasete při vyvrhování a porcování na čtvrtky
NARÁŽKA (plnička, nabíječka) = slouží k plnění jitrnic nebo klobás
HUPCUK = ruční řetězový kladkostroj použitelný jako kladka na prase
BUCHTA = bílé pečivo přidáváme pro zjemnění a sladění chutí většiny zabijačkových pochoutek