Před sto lety dne 17. 12. 1908 bylo slavnostně otevřeno nové vlakové nádraží v Českých Budějovicích. Nádražní budova, podchody, perony, násep a (ne) populární viadukt stojí dosud v téměř nezměněné podobě.

V současné době se připravuje rekonstrukce nádraží ČD na nejmodernější komplexní areál na léta 2010 až 2014.

Stavba

Zemní práce pro výstavbu tehdy nového nádraží byly zahájeny v roce 1905. U Mladého se hloubil terénní zářez a materiál se vozil polní dráhou k Rudolfovské, kde se z něho směrem k Pekárenské stavěl násep, lidově pešunk. V roce 1906 se začal stavět na Rudolfovské viadukt. Do té doby tam byl přejezd v rovině se závorami.

Současně se stavěla hlavní nádražní budova v novorenesančním pojetí se značným vlivem secese podle projektu Gustava Kulhavého. Dráhy měly v architektuře trochu zpoždění.

Ve městě v tom čase vrcholila secese, ale nádraží vyznělo jako starší novorenesance. Přesto bylo nádraží řešeno velkoryse a s perspektivou, i když na sto let dopředu asi Gustav Kulhavý nemyslel.

Otevření

Původně se mělo nové nádraží otevírat dne 2. 12. 1908, kdy se ve městě slavilo 60. výročí nastoupení na trůn císaře Františka Josefa I., ale nebylo ještě všechno připraveno.

Vlaky totiž jezdily „dolem“ po starých kolejích a nastupovalo se na starém nádraží, přičemž najednou musely všechny vlaky jezdit „horem“.
Podle Václava Vondry se to do 2. 12. 1908 nestihlo. František Rada uvádí v publikaci Když se psalo c. k., že bylo nové nádraží otevřeno 2. 12. 1908, ale není to přesné, bylo to v plánu, ale provoz začal až 17. 12. 1908.

Uzel

Staré nádraží z roku 1868, rozšířené v roce 1870, stálo přibližně v místech dnešní železniční polikliniky. Nemělo podchody, cestující chodili přes koleje a nacházelo se stranou centra města. Nové nádraží také není zrovna v centru jako v jiných velkých městech, ale Lannovka navazovala na Kanovnickou přímo na náměstí.

K novému nádraží se hned zavedla tramvaj, naproti se v r. 1909 podstavil hotel Grand a v Lannovce hotely Adrie, Centrál, Merkur, Pošta, v Nádražní hotel Evropa a Karel IV. a další secesní domy.

Rozmach nádražního uzlu byl nevídaný. První vlak, který projel dne 17. 12. 1908 byl rychlík Terst – Praha. V roce 1919 byl zaveden rychlík Paříž – Curych – Linec – Č. Budějovice – Praha. Z Č. Budějovic odjížděl v 10.04, v Praze byl ve 12.55 hodin. V roce 1923 byl postaven před nádražím hotel Imperiál.

Českobudějovické vlakové nádraží krátce po otevření, které se datuje rokem 1908. Foto: Archiv Jana Schinka

Viadukt

Viadukt měl původně dvě části. Blíže k městu byl větší viadukt, dále od města menší pro vlečku na Rudolfov. Oba viadukty byly spojeny v roce 1967. Ještě kolem roku 1924 vzbuzoval menší viadukt naděje, že se tudy povede železnice do Třeboně. Ale zůstalo jen u vlečky do pracháren.

Kiosky

Na nádraží byla od počátku restaurace, čekárny a nezbytná trafika, za 1. republiky firmy Lepšíková a spol. Interiér navrhoval arch. J. Zikmund. V jižní části budovy byly byty.

Před nádražím klidová zóna, kde postávaly fiakry, naproti tramvaje, kiosky (léta se tam držel krámek s bylinami paní Lubasové), v nové době automat Jitřenka otevřený už od 5 hodin ráno.

Mezi válkami se měnila struktura dopravy navazující na železnici. Zmizely fiakry (jeden z posledních byl fiakrista Emanuel Velich) a od nádraží k nádražní poště stávaly autobusy. V roce 1948 se objevily před nádražím trolejbusy. Autobusy se přesunuly na Senovážné náměstí k „Labuti“ a pak do míst, kde je dnes Mercury Centrum.

Perony

Nástupiště nového nádraží byla postavena ve výši 4 m nad terénem. Tím mohl být k nim vytvořen přístup tunely. U tunelů stával železničář. Pouštěl dovnitř nebo sbíral jízdenky (natištěné kartičky, dnes sběratelsky cenné) při příjezdu.

Na peron se prodávala vstupenka peronka. Cestující tenkrát často někdo doprovázel. To byla tradice, doprovodit někoho až na peron. Potom se mávalo. Zajímavé je, že dnes se už tak, ne-li vůbec, nemává.

Tunely a podchody

Stavba nového nádraží respektovala starý tunel z roku 1868 pro Hlinský potok. Jen v půdorysu vyvýšeného nástupiště se sklenul nový vyšší tunel, který se shodou okolností hodil v roce 1945 jako kryt při náletech. Tunel z roku 1908 je dlouhý 35 m a široký v patě klenby 3,70 mm výška klenby nad hladinou vody 3,80 m. Starý tunel z roku 1868 je dlouhý 65 m, ale vysoký nad hladinou jen 1,60 metru.

V letech 1987 až 1990 byly před nádražím vybudovány podchody. Přitom se narazilo na jakýsi protiatomový kryt vyhloubený někdy v padesátých letech 20. století, na který se už zapomnělo. Kryt byl zrušen a dne 1. listopadu 1990 bylo celé těleso podchodů otevřeno.

Cestující, znalí prostorných podchodů s obchody a sociálním zařízením v Praze, byli budějovickými podchody poněkud zaskočeni. Krátce po otevření musel být zatarasen velmi nebezpečný přístup do podchodů pro kočárky.

Kdo přijel a předpokládal (potřeboval) v podchodech WC, musel se buď vrátit na nádraží, nebo řešit situaci ve městě.

Hala

Odbavovací hala nádraží a celé vnitřní řešení objektu vyhovuje s úpravami i dnes. Budovu tehdy stavěla firma J. M. Kohler a synové z Aše. Na stavbě se podíleli i dělníci z Itálie. Keramický materiál se vozil z Vídně.

Při bombardování města v březnu roku 1945 bylo jižní křídlo budovy značně poškozeno, ale dostavělo se. Poslední větší modernizace interiéru se uskutečnila v roce 2000.

K nádraží se váže celá stoletá historie. Služební i mimoslužební činnost železničářů, výstavy, kluby, šachy. Příjezdy, odjezdy a návštěvy. Dne 20. 12. 1918 přespal například na 1. nástupišti v salonním vagonu T. G. Masaryk s chotí a synem Janem Masarykem, když se vraceli z exilu.

Jan Schinko